Jak chutnalo vítězství nad lodí Cambridge?

Vítězství ve 3. ročníku závodu univerzitních osem, zařazeného do programu 100. Primátorek, vybojovala v září posádka ČVUT před osmiveslicí Cambridge University a lodí ČZU. Jak s odstupem času vnímají členové vítězné posádky chuť svého prvenství?

Osmu ČVUT v Praze tvořili Jiří Kopáč, Martin Basl, Jiří Vaněk, Jakub Paroulek, Tomáš Vondrák, Jan Hájek, Petr Psotka, Jaroslav Kedaj a kormidelnice Tereza Paroulková. Čím se tento závod akademiků liší třeba od mistrovství republiky?

Jiří Kopáč: „Závod je specifický tím, že se poskládají dohromady kluci, kteří spolu v sezoně nejezdí. Nereprezentují klub, ale školu, kde studují nebo studovali. Posádka je sestavená třeba jen na dva, tři tréninky dopředu, na všech je však vidět chuť v ní sedět. Zájemců bývá víc než míst. Jde o velice prestižní záležitost, protože proti sobě jedou kamarádi ze stejných klubů i posádek, a co se týče loňska, posádka Cambridge se přece neporáží každý rok! V neposlední řadě jsme za vítězství dostali i pěkné věcné ceny... :-) “

Martin Basl: „Dokázali jsem, že české univerzitní veslování na tom ve srovnání s anglickým nemusí být zas tak špatně. Naopak. To mě potěšilo asi nejvíc. Oproti mistrovství republiky bylo dobré, že jsme si mohli zatrénovat a zazávodit s lidmi z různých klubů. Při takovéto akci se stmelíte s lidmi, se kterými se můžete v budoucnu setkat ve stejné profesi. Nebyly tam žádné stresy, byl to opravdu závod pro radost, který nám navíc takhle skvěle vyšel! A ještě jsem měl možnost dotáhnout k vítězství svoji slečnu na kormidle... :-) “

Jan Hájek: „Závod univerzitních osem je o něčem jiném než jiné závody – a to nejen svou neobvyklou vzdáleností 1000 metrů. Pro mě to je především otázka cti možnost reprezentovat svou univerzitu. Na druhou stranu nemohu říct, že by nás svazovala nějaká nervozita jako třeba ve finále mistrovství republiky nebo mistrovství světa. Ano, všichni chceme vyhrát (člověk je pak na sebe hrdý, když i díky němu se může univerzita chlubit vítězstvím), ale v lodích panuje uvolněná atmosféra. Hlavní je totiž si užít závod i atmosféru celých Primátorek."

Jiří Vaněk: „Nejlepší veslaři nejsou naakumulováni do jedné, dvou lodí, ale jsou rozhozeni podle škol do posádek s ostatními, kteří už veslují třeba jen pro radost. Síly mezi posádkami jsou tak celkem vyrovnané a o výsledku se může dopředu pouze spekulovat. K zajímavosti přispívá i rivalita mezi jednotlivými školami. Nejvíc mě samozřejmě potěšilo vítězství v závodě, ve kterém startovaly i posádky z mimopražských univerzit. A to, že za námi ve výsledkové listině skončila i osma z Cambridge, byla jen taková třešnička na dortu.“

Jakub Paroulek: „K tomu, co řekli kluci, můžu dodat jediné. Tak velký pohár, jaký jsme dostali za vítězství mezi univerzitními osmami, jsem ještě nikdy nad hlavu nezvedal... :-) “

Jaroslav Kedaj: „I když se akademické závody někdy mezi veslaři neberou moc vážně, já jsem z vítězství na univerzitních Primátorkách měl určitě větší radost než třeba z vítězství na mistrovství republiky. Tam jezdíme v posádkách, které máme dobře sveslované, proti soupeřům, které známe, a víme, co od nich můžeme čekat. Univerzitní Primátorky jsou podstatně napínavější. Když jsme šli do závodu, neměli jsme tušení, jak může dopadnout. Obzvlášť když našimi soupeři byli rivalové z ČZU a ze světoznámé Cambridge. Ale právě to dělalo závod tak zajímavým.“

Tereza Paroulková: „Závod univerzitních osem pro mě bývá jiný už tím, že sedím za kormidlem a ne u vesla. Jsem sice víc nervózní, ale zároveň to je velký adrenalinový zážitek, který hodně unaví, i když jen ,tahám za provázky´. Navíc si můžu zařvat na osm chlapů, a ti mě poslouchají - to se jen tak holce nepoštěstí... :-) Oproti mistrovství republiky jsou univerzitní Primátorky jiné také tím, že je sleduje víc diváků a jsou víc medializované. Nejvíc mě potěšilo, že jsme porazili nejen osmu Cambridge, ale i favorizovanou loď ČZU, která na tom byla silově vážně dost dobře.“