Miroslav Vraštil: Havajské vedro mě přibíjelo k zemi!

14.10.2014

Jak jsme již informovali, úspěšný veslařský reprezentant Miroslav Vraštil ml. se na Havaji zúčastnil triatlonového „šílenství“ jménem Ironman (plavání 3,86 km, jízda na kole 180,25 km a maratonský běh 42,2 km). Z dvoutisícové masy amatérů se v čase 9:45 hodin umístil na 250. místě. K legendárnímu závodu se ještě vracíme.

Co jsi cítil bezprostředně po závodě?

Byl jsem nadšený a pyšný, že se mi povedlo dokončit jeden z nejtěžších závodů na světě. Tím jsem si splnil jeden velký sen, o kterém sní spousta triatletů-ironmanů. Kdo na Havaji nezávodil, nedovede si představit, co místní klima dokáže provést s tělem a jak to je těžké. A samozřejmě mě příšerně bolely nohy. Hlavně v místech, kde mě braly křeče.

Jak závod z tvého pohledu probíhal?

Překvapivě nebývám před takovýmto závodem skoro vůbec nervózní. I tentokrát jsem dobře spal, ale nějaká nervozita byla – hlavně z plavání. Tomu jsem v tréninku moc nedal a byl jsem rád, když jsem ho měl za sebou. Abych trochu pošetřil síly ještě před výstřelem z kanónu, zavěsil jsem se spolu s dalšími za bójku uprostřed startovní lajny. Start a plavání k otočce ještě docela šlo, ale zpátky bylo nekonečně dlouhé a trochu boj o místo ve vodě. To už k závodu ale patří.

Jak ti sedlo kolo?

Perfektně. Věnoval jsem mu mnohem více času a úsilí než plavání. A tréninky „na Bouzov" s mým kamarádem a sparingem Radkem Šimčíkem mi moc pomohly. Zřejmě mi ani profil trati a vítr nedělá takový problém jako ostatním. Nohy z veslování jsou silné a nebylo moc soupeřů, kteří by mě po hrozném plavání předjeli. Když tedy nepočítám nějaký ten balík. Vždycky se ale najde někdo, kdo záměrně hákuje. Posledních asi 30 km bylo zase trochu těžších, ale už jsem spíš myslel na maraton. Po nezbytné návštěvě toi-toi jsem vyrazil na posledních 42 km.

Křeče tě hodně trápily?

Snažil jsem se běžet lehce a uvolněně. Ale vedro na Alii drive (prvních cca 15 km) doslova přibíjelo k zemi. Když jsem se konečně „vyšoural" na Highway směřující z města k Energy Lab, slunce se začalo schovávat za mraky. Podmínky se staly o něco méně krutými, ale začaly se ozývat první příznaky křečí. Ty mě doprovodily až do cíle, tak jsem aspoň nešel sám :-)  Půlku maratonu jsem dal ještě za 1:32 a tajně jsem doufal že křeče povolí a ještě to dokážu stlačit pod 3:10. Ale v závěru jsem se musel kvůli křeči spíš soustředit na to, abych nemusel zastavit ještě pár metrů před cílem. Trochu jsem vyburcoval diváky a užil si zbývající kousek závodu s husí kůží na krku. Čas maratonu se nakonec zastavil na 3:18.

Měli jste obecně hodně těžké podmínky (vlny, vítr, horko)?

Havaj je svými podmínkami pověstná. Kdo to nezažije, nemůže to pochopit a každá chyba nebo neodhadnutí tempa si dříve nebo později vybere svou daň. Já šel do moře jen s myšlenkou „plav", tak nemůžu říct, jestli vlny byly, nebo ne. Na kole se rozfoukalo z ničeho nic kolem padesátého kilometru. A to tak, že tam každý doslova lezl. Mě to ale moc nevadilo a v této pasáži jsem předjel nejvíce lidí. Stejné to bylo i při stoupání do Hawi. To jsem si vyloženě užíval :-) Loni jsem tam v tréninku byl párkrát s tátou (nakonec jsem onemocněl a nemohl závodit) a zažili jsem mnohem krutější vítr a takové poryvy, že jsem měl opravdu strach. Než na vítr je však mnohem těžší se připravit na klima. Tělo neustále potí (odsoluje), ale přitom se stále přehřívá a na to se dá těžko zvyknut. Jakoby se popíral fakt, že pocením se tělo ochlazuje. Měl jsem pocit, že je to spíš obráceně :-)

Dosáhl jsi nejlepšího výsledku z Čechů (když nepočítáme profesionála Filipa Ospalého). Jak si svého úspěchu ceníš?

Nejel jsem na Havaj s úmyslem být nejlepší z Čechů. Přece jenom jsem neměl moc času speciálně potrénovat. Na konci srpna mi skončila veslařská sezona (4. místo na MS v Amsterdamu). A tak těch kilometrů se moc stihnout nedalo, aniž by sem člověk nepřijel moc utahaný. Musím však říct, že v druhé půlce maratonu, kdy jsem bojoval s křečemi, mně ta myšlenka být nej český hobík i trochu pomohla a dodala více sil.

Kdy jsi měl největší krizi?

Největší krize přicházela pomalu, ale jistě před půlkou maratonu. Začalo mě tahat lýtko a byla jen otázka času, kdy mě zařízne křeč. I přesto, že jsem do sebe ládoval jednu solnou tabletu za druhou, tak tomu nešlo zabránit. Nakonec těch křečí bylo požehnaně. Vždycky se mi to podařilo nějak povolit při chůzi nebo protáhnout a dostat se znovu do tempa. Ale běh trval jen pár stovek metrů a celá komedie se opakovala :-) Až ke konci jsem si řekl, že nic horšího než křeč přijít nemůže a zkusil jsem přidat na rychlosti.

Jaká byla atmosféra legendárního závodu?

Na ostrově to žije závodem celý týden a atmosféra eskaluje v den závodu. Všechno je hektické a úžasné zároveň. Samozřejmě to člověk vnímá asi o něco více, když si v cílové rovince uvědomí, že je to mistrovství světa. Na druhou stranu jakmile vyjede či vyběhne mimo město, je na všechno sám. Tam to začíná být dlouhé :-)

Jak hodnotíš organizaci závodu a péči o závodníky?

Mám za sebou jen pár ironmanů (hlavně v Austrálii), tak moc nemám s čím srovnávat. Podle mě probíhalo vše v pohodě. Bylo jen menší zdržení při lepení čísel na ramena. A hned po závodě bych ocenil něco jiného na pití než coca-colu a ionťák, kterých jsem vypil v závodě litry. Takové pivo by bodlo :-) Na druhou stranu tisíce dobrovolníků zde dělají ohromnou práci, prožívají vše společně s diváky i závodníky a je vidět, že je to baví. 

Měli jste si během závodu čas si něco říct s ostatními Čechy?

V závodě jsem potkal všechny kluky a trochu jsme se hecnuli. Podle předpokladů jsem byl nejpomalejší plavec a myslel jsem, že je uvidím až při běhu. Ale k mému překvapení jsem kluky (kromě Míry Rybáčka) dojel již na kole. Nejvíc jsem si povykládal s Honzou Šnebergerem, kterého jsem sjel z kopce z Hawi a podělili jsme se spolu o dosavadní zážitky z větru, řekli si pár vtipů a zase se dali do práce. :-) Filipa Ospalého jsem pozdravil až při běhu. Očividně si prožil své. 

Co teď máš dál v plánu?

Domů letíme s manželkou ve čtvrtek. Týden se zkusím ještě flákat a dohnat energetický deficit dobrým jídlem. Pak mi pomalu začne příprava na další veslařskou sezonu. Ta bude velmi důležitá, protože je zároveň kvalifikační na Letní olympijské hry 2016 do Ria. Za zmínku stojí, že můj táta má být novým ústředním trenérem veslování a myslím si, že to bude velký krok dopředu.

Český veslařský svaz (ČVS) > Novinky > Miroslav Vraštil: Havajské vedro mě přibíjelo k zemi!

Buďte v obraze

příhlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne



         

  

 

 

 


Kategorie


Důležité


Kontakty

  • +420 233 313 352