Olympijský vítěz Václav Kozák by oslavil 80. narozeniny

Zatím jenom tři naše posádky získaly olympijská vítězství. V jedné z nich seděl Václav Kozák, který by nyní slavil 80. narozeniny. V roce 1984 byl vyhlášen veslařem století, před třinácti lety zemřel.

Narodil se 14. dubna 1937 ve Vrbně nad Lesy. Zprvu ho nadchla cyklistika. V roce 1952 se jako učeň roudnického podniku Agrostroj nechal zlákat na veslování do klubu ČAC Roudnice nad Labem. Renomovaný trenér a bývalý úspěšný reprezentant František Vrba si svého svěřence pro jeho talent a píli rychle oblíbil. Václav se v roce 1955 stal juniorským mistrem republiky na skifu. Díky veslařským úspěchům nastoupil na vojnu do Dukly, v jejichž barvách získal množství dalších titulů.

Na dvojskifu s Pavlem Schmidtem vybojoval Václav Kozák olympijské zlato v Římě, stříbro na mistrovství Evropy 1959 v Maconu a bronz na mistrovství Evropy 1961 v Praze. Po čtvrtém místě na mistrovství světa v 1962 v Luzernu se rozhodl, že znovu zkusí štěstí na skifu. „Cítím se na víc, jdu si svou cestou. Sportovní život je jáma lvová, slabší zahynou,“ řekl svému parťákovi. V roce 1963 získal v Kodani titul mistra Evropy. S aktivním veslováním skončil v roce 1968 po olympiádě v Mexiku, kde obsadil deváté místo.

Zajímalo nás, v čem Kozákovu veslařskou výjimečnost vidí jeho souputník, bývalý veslařský reprezentant a vynikající trenér Jaroslav Starosta: „Vašek byl veslař s obrovskou vůlí a snahou být nejlepší, být první. On závodil o první flek vždycky a ve všem. Na svoji postavu (179 cm) byl fenomenální skifař, když porážel i dvoumetrové obry. Když běžel závod s našimi nejlepšími atlety ve Stromovce, tak se zmrtvil skoro do bezvědomí, protože chtěl vyhrát. Když běžel v Krkonoších sedmdesátikilometrovou štafetu s nejlepšími lyžaři z Dukly, tak byl v cíli polomrtvý, ale patřil mezi vítěze. Bohužel tuto vlastnost později jako trenér úplně neukočíroval…“

Velmi otevřeně o svém otci mluví i Martin Kozák: „Na otce nemám dobré vzpomínky, nerad jsem s ním spojován a už jsem se k němu nechtěl vyjadřovat. Nic na tom nemění ani jeho vynikající sportovní výsledky. Důvody mnozí znají a já je více nechci rozebírat. Jako veslař měl bezesporu talent, fyziologické předpoklady a mimořádnou vůli. Zároveň ale vím, že neměl žádné morální zábrany udělat pro úspěch takřka cokoliv. Někdo možná tuší, o čem mluvím. Více ale raději nechám toto citlivé téma minulosti. Veslař byl špičkový, vyhrál olympijské hry. Svému dnes tříletému synovi ale o jeho dědovi přesto s hrdostí vyprávět nebudu."  

Od roku 1969 působil Václav Kozák v pražské Dukle jako trenér. Pod jeho vedením získali veslaři na párové čtyřce a dvojskifu několik medailí na mistrovstvích světa a olympijských hrách. V armádě dosáhl hodnosti podplukovníka, v roce 1991 odešel do zálohy. Závěr jeho života byl komplikovaný, náklonnost k alkoholu ho na čas přivedla i mezi bezdomovce. Poslední léta strávil v Ústavu sociální péče Terezín, 15. března 2004 zemřel.

(Text Zdeněk Paroulek)