Simon Cox: Každý sportovec je individualita

1.5.2018

Foto Ondřej KroutilFoto Ondřej Kroutil
Foto Ondřej Kroutil

Britský kouč Simon Cox vede českou veslařskou reprezentaci do druhé sezony. Předtím působil tento trenérský světoběžník v Austrálii. Medailovou bilanci její veslařské reprezentace obohatil o stříbro čtyřky na světovém šampionátu 2015. Rodák z Londýna má za sebou také osmileté angažmá ve Švýcarsku. V době své aktivní veslařské kariéry vybojoval s osmou lehké váhy titul mistrů světa na šampionátu v roce 1994. Se Simonem Coxem jsme se k rozhovoru sešli ve chvíli, kdy jarní výkonnost adeptů reprezentačního družstva odhalily kontrolní závody v Račicích a tým čekala první mezinárodní prověrka v Essenu.

Jaký je z vašeho pohledu největší rozdíl v systému veslování v Česku ve srovnání se Švýcarskem, kde jste dlouho působil?

Jeden z nejdůležitějších aspektů představuje organizační struktura. Ve Švýcarsku jsou kluby finančně velmi silné a tamní veslařskou federaci významně podporují. Veslování v Česku a ve Švýcarsku je ovšem v mnoha směrech podobné. Už tím, že obě země patří k menším s poměrně malou členskou základnou veslařů. V obou zemích panuje snaha využít ji maximálně efektivně. Tady i ve Švýcarsku je poměrně snadné probojovat se do domácí špičky. My Angličané máme pro takové případy přirovnání – velká ryba v malém rybníku. A pro ně je velkou výzvou naplno se prosadit na mezinárodní scéně. V tom je to ve Švýcarsku a v Česku stejné. A stejná může být i frustrace z toho, když domácí sportovní hvězdy zvyklé snadno vítězit narazí na silnou zahraniční konkurenci. Vždy se jedná o velmi obtížnou situaci a velkou výzvu. Sportovci ze zemí, kde je už na domácí scéně početná kvalitní konkurence, mají v tomto směru jistou výhodu.

Pokud porovnáváme české a švýcarské veslování s britským, je největší rozdíl v členské základně?

Ano i ne. Největší rozdíl vidím v tom, že v České republice a ve Švýcarsku spoléhá seniorská reprezentace na úspěšné juniory. Ve Velké Británii i v jiných veslařsky úspěšných zemí je v tomto směru situace odlišná. Britskou seniorskou reprezentaci tvoří závodníci, kteří s veslováním začínali v osmnácti, devatenácti letech. V řadě případů dokonce ještě později. Obrovskou veslařskou infrastrukturu a zázemí tvoří univerzity a velké množství klubů. Stejné poměry panují například v Nizozemsku, kde s veslováním také začínají zpravidla až v pozdějším věku a rovněž tam existují tak zvané ID programy vyhledávání talentů (Talent Identification and Development Programmes). Univerzitní veslování ve Švýcarsku a Česku vůbec neexistuje. Na druhou stranu se tady velmi dobře pracuje s juniory, což dokládají tituly mistrů světa i další úspěchy v podobě medailí z juniorských světových šampionátů. Proti veslařsky úspěšným zemím ovšem postrádáme ještě jiné možnosti, jak rozšířit systém vyhledávání talentů a pracovat s nimi. Je to samozřejmě také otázka financí.

České veslování se dlouhodobě potýká s problémem, jak juniorské šampiony přetavit v seniorské...

Přechod z juniorské kategorie do seniorské je problém všude na světě! Pokud nahlédneme do statistik veslování v Británii a Austrálii, zjistíme, že není příliš obvyklé, aby se z úspěšného juniora stal vynikající veslař v dospělém věku. Existují samozřejmě výjimky. Obecně je trend  juniorských šampionů, kteří se dál už moc neprosadí vcelku pochopitelný. S veslováním začínali velmi brzy, jinak by mezi juniory neuspěli. Jenže v osmnácti letech mají za sebou už mnoho let dřiny. V tomto věku se jim začíná otevírat dospělý svět. Někteří odcházejí studovat na univerzity a všichni jsou vystaveni různým lákadlům. Jenže veslování po nich vyžaduje disciplínu. Volný víkend? Téměř nikdy! Top junior najednou zjišťuje, že mezi seniory se musí ještě hodně učit a začíná skoro od začátku. Nároky jsou mnohem větší a úspěch se zdá daleko. Tuhle situaci znají ve všech veslařských federacích.

Je tedy lepší začínat s veslováním skutečně až v osmnácti, nebo i později?

Ze statistického pohledu určitě ano! Úspěšný veslař se často rodí ze zázemí jiných sportů – zejména z plavání a cyklistiky. Tahle dvě sportovní odvětví jsou pro budoucí veslaře ideální. V Británii však známe i případ děvčete, které se původně věnovalo jezdectví a na vodě pak získalo stříbrnou medaili. Sportovní zázemí pomáhá, ale brzká specializace nikoli. Úspěšné země umějí vyhledávat  talenty. Jsi dost velký? Máš dostatečně dlouhé paže a nohy? O. K., budeme s tebou pracovat!

Myslíte si, že je v systému českého veslování třeba něco radikálně změnit?

Nemyslím si, že změnit. Spíš ten systém doplnit. Existuje tady skvělá práce s juniory, kterou mohou jiné federace závidět. Do klubů přichází finanční pomoc od vlády, což je fantastické. Lidé si samozřejmě myslí, že by mohla být větší, ale celý ten systém je relativně velmi dobrý. Junioři už však nejsou děti. Mění se v dospělé a jde o to, jakým směrem se budou dál vyvíjet. Někteří získají dobré zaměstnání, někdo zahájí studium na univerzitě. Všude je čeká těžká práce. Do toho zvýšené nároky seniorské kategorie. Akademické veslování stojí víc času a peněz, než si lidé myslí. Pokud se podíváte na procento úspěšnosti v Británii, kde funguje rozsáhlý „ID program“, zjistíte, že na jednoho olympionika připadají stovky sportovců, kteří tímto systémem projdou, na úspěchu dlouho tvrdě pracují, ale tak vysoko se nedostanou. Ten systém je založený na trpělivosti a víře. Můžeme vyhledávat talenty, pět roků s nimi pracovat a věřit! Věřit, že z nich něco bude, protože dřív to nepoznáte. Celé je to ovšem relativně jednoduché. Potřebujete trenéra a loď. A hodně trpělivosti! Ti lidé budou totiž dlouho prohrávat s těmi, kteří se ve sportu pohybují déle a celou tu dobu do toho musíte investovat spoustu peněz. Tenhle systém vyžaduje velké finanční zázemí.

Historicky nejúspěšnějším českým veslařem je Ondřej Synek. Jeho trenér Milan Doleček se nijak s tréninkovým programem svého svěřence netají. Považujete za užitečné aplikovat ho i na jiné veslaře?

Příklad Ondry Synka je velkým povzbuzením pro ostatní. Kromě toho, že je mnohonásobným mistrem světa na skifu, je i skvělým cyklistou a svou výkonnost uplatňuje i v běhu na lyžích. Se svým trenérem Milanem Dolečkem pracují velmi dlouho a mimořádně úspěšně. Do značné míry také proto, že jejich vztah je založený na silné důvěře. A znají „svá čísla“. Ondrovy tréninkové postupy jsou známé, ale nemůžete je bez rozmyslu přenést na jiného závodníka. Některé jeho tréninkové prvky ovšem doporučujeme i širší skupině veslařů. Například pořádáme cyklistická soustředění. Na sportovce se však musíme dívat jako na jedinečnou individualitu. Co sedí jednomu, nemusí přinášet výsledky jinému. K úspěchu mohou vést odlišné postupy. Mahé Drysdale trénuje jinak než Ondra Synek. Je tréninkový program jednoho lepší, než u toho druhého? Tahle otázka je špatně položená. Každému sedí to jeho! Připravit tréninkové postupy skifařům je relativně jednoduché, ale problém nastává u větších disciplín. Jak najít optimální tréninkový plán, který by vyhovoval všem veslařům a současně respektoval individualitu každého z nich? To je velký úkol trenéra! Působil jsem v několika zemích a v každé z nich přinášelo trénování určitá specifika. Jsem opatrný, abych jen přenášel úspěšné postupy z jedné země do jiné. Tak jako je každý sportovec individualita, i každá země má svoje specifika a ty je třeba respektovat. Britský model nemusí fungovat v Česku, Austrálii nebo Švýcarsku. Některé jeho části ovšem fungují. Je třeba najít  optimální řešení pro danou zemi. Snažíme se využít předností systému v České republice, respektovat zdejší možnosti a k tomu hledat ještě další řešení, jak dostat veslování na vyšší úroveň. 

Jak jste spokojený s výkony závodníků při nedávných kontrolních závodech?

Jsem velmi spokojený. Veslaři a veslařky předvedli na kontrolkách skvělé výkony. Ukázali, že jsou dobře připravení a jejich výkonnost jde nahoru. Viděli jsme několik velmi těsných a těžkých závodů.  

Můžete nám prosím objasnit, proč někteří veslaři, kteří startovali na MČR na dlouhé dráze na skifu, dostali možnost startovat na kontrolních závodech na dvojce bez kormidelníka?

Závod na 6 km se jim sice nepodařil podle mých představ, v průběhu zimní přípravy však absolvovali všechny testy a splnili trenažérový limit na 2 km. Proto jsem se rozhodl umožnit jim startovat také na dvojce bez kormidelníka.

Kdo vás na kontrolních závodech nejvíce překvapil?

Jan Potůček! Je to mladý veslař, který se svoji pílí a tvrdým tréninkem dokázal prosadit mezi seniorské veslaře, i když stále věkem patří mezi závodníky do 23 let. S Matyášem Klangem předvedli  výborný výkon.

Jaké jsou vaše další plány se skupinou veslařů lehké váhy?

Tahle skupina je velice silná. Máme dva vyrovnané dvojskify. Momentálně však zůstává složení lehkého dvojskifu stejné jako v minulém roce. Jiří Šimánek s Miroslavem Vraštilem jeli společně nejlépe. Další čtyři veslaři jsou ale také zařazeni do reprezentačního týmu. Podle výsledků na následujících regatách se rozhodneme, v jakém složením budou dál jezdit. V úvahu přichází párová čtyřka lehkých vah, nebo dvojka lehkých vah a k tomu skif a skif do 23 let, ve kterém by Jan Cincibuch mohl zaútočit na nejvyšší příčky na mistrovství světa do 23 let. 

Ještě k ženám. Preferujete silný dvojskif nebo složení párové čtyřky ze čtyř nejlepších skifařek?

Pro každou zemi je prestižní mít párovou čtyřku. Čtyři nejrychlejší skifařky zvládly poslední testování výtečně. Otázkou však je, zda raději nevsadit na dvojskif. V této disciplíně postupuje z mistrovství světa v příštím roce na olympijské hry 11 lodí. Párových čtyřek pouze osm. Uvidíme po regatě v Essenu, kde děvčata pojedou jeden den na dvojskifech a druhý den na párovce. Očekáváme tam silnou konkurenci. Samozřejmě existuje možnost, že vytvoříme dvojskif i párovou čtyřku, kterou doplníme mladými děvčaty. Ta předvedla v Račicích také dobré výkony. 

 

Text: Manfred Strnad, Vítězslav Huja             Foto: Ondřej Kroutil

Český veslařský svaz (ČVS) > Reprezentace > Senioři > Simon Cox: Každý sportovec je individualita