Mistrovství světa očima rozhodčího
Mistrovství světa je pro závodníky vrcholem sezóny a často musí na jaře projít náročným výběrem do národního reprezentačního týmu. Jak to máte vy, rozhodčí? Jakým způsobem ses dostal na tuto vrcholnou akci?
„Vlastně bych mohl odpovědět dost jednoduše – nominovala mě světová veslařská federace. Současně je to ale výsledek několikaleté konzistentní práce. Aby mě Český veslařský svaz vůbec mohl navrhnout jako kandidáta na MS seniorů, musel jsem mít již za sebou všechny nižší úrovně, tedy zejména MS U19 a MS U23. Jenomže na ty zase člověk musí mít za sebou Evropu, nebo světový pohár. Všechno tedy jde postupně. Rozhodčích s licencí FISA je po světě kolem pěti set a na každou soutěž se nominuje jen 18 z nich. Asi nikoho nepřekvapí, že o seniorské MS v Šanghaji byl velký zájem. Takže je to vlastně souhra šťastných okolností, že jsem tady.“
Jakou pozici v rámci MS vykonáváš jako rozhodčí?
„Všechny. Tedy od váhy kormidelníků, kontrolní komise na odjezdových platech, přes start, sledování závodů ze člunu, cíl, až po příjezdová plata a vážení lodí. Rozhodčí je každý den delegovaný na jinou pozici, některé dny jsou i dvě různé směny. Šampionát má 8 dnů, tedy se rozhodčí opravdu podívá všude. Není to tak, že bych byl 8 dnů na člunu. Musím umět a zvládnout všechno.“
Kterou ze zmíněných pozic už jsi absolvoval tady v Šanghaji a kterou máš vůbec nejraději?
„Zažil jsem tu delší a nudnější směny na platech, ale taky jsem měl tu čest startovat mužské i ženské osmy. Stejný den odpoledne na mě navíc vyšlo finále A ženských párovek na člunu, což je neskutečný zážitek. I v těch 33 stupních jsem měl po startu husí kůží. Já jsem vždycky rád v centru dění, takže se rozhodně cítím lépe jako startér nebo na člunu, než někde zašitý u váhy.“
Je MS seniorů v něčem jiné, než ostatní závody?
„Já s oblibou říkám, že je to všechno od startu do cíle na dva kilometry a kdo tam bude první, ten vyhrál. Nějaké drobnosti tu ale jsou. Třeba závody paraveslařů, s těmi se nesetkáváme úplně běžně. Mají jiné lodě a také trochu jiné procedury na startu. Už s nimi mám zkušenost třeba z ME na Bledu před dvěma roky, ale člověk to snadno zapomene. Také si rozhodčí musí zvyknout, že za závodem nejede sám, jsou tu dva televizní čluny s kamerou. Máme samozřejmě absolutní přednost, abychom mohli jet přesně tam, kde potřebujeme. Současně ale nechceme kamerám překážet v ideálním záběru zbytečně. Máme tedy s řidiči těchto katamaránů domluvené určité signály, aby všechno klaplo. Pak je to tu také celé trochu jiné v tom, že je to vrchol sezony. Najednou tak nějak na všem víc záleží, napětí je větší.“
V souvislosti se zmíněným napětím – zažili jste nějaké komplikace, nebo třeba výměny názorů se závodníky?
„Pár komplikací bylo, spíš technického charakteru. Třeba při úplně prvním závodě skifů paraveslařů byl problém, že lodě nedosáhly do startovních kapes. Jsou totiž kratší než běžné skify. Pořadatelé to sice měli dříve ozkoušené, ale mezi tím se startovním pontonem hýbali a už to nezkusili znovu. Nakonec to ale klaplo. Žádné dohady nebo výměny názorů jsem nezaznamenal, kultura je ve světovém veslování opravdu na vysoké úrovni. Trenéři či závodníci spíše přijdou poděkovat i za zdánlivé drobnosti, třeba za rychlé odbavení na platě. V tomhle se stále máme u nás co učit.“
Co říkáš na místní dráhu a podmínky?
„Dráha je skvělá. Z těch, které jsem měl možnost zažít, by jí mohla konkurovat asi jen americká Sarasota. Je tu dostatek prostoru na břehu i na vodě a dobré zázemí i vybavení. Z mého pohledu tu panují dost férové podmínky, i když lidé z fairness committee mají občas jiný názor a trochu si hrají s nasazením do tratí. To je jejich práce, od toho tu jsou. Pro rozhodčí je to spíš komplikace, když se nasazení změní pár minut před startem. Člověk má před sebou startovní listinu, která najednou neplatí. Nebo když se přesouvají závody kvůli počasí, …“
Zmiňuješ počasí. V Šanghaji panuje po celou dobu šampionátu velké horko a vysoká vlhkost.
„Je to tak. Až 34 stupňů při více než 80% vlhkosti. Pro Evropany, kteří na takové podmínky nejsou zvyklí, to v kombinaci s časovým posunem určitě není jednoduché. Sám jsem se tu zkusil dvakrát po ránu proběhnout pár kilometrů a přišlo mi, že umřu. Upřímně obdivuji každého, kdo tady dokáže v poledne na sluníčku podat svůj nejlepší výkon sezóny, možná kariéry. Pro nás rozhodčí to takový problém není. Nemusíme tu s ohledem na počasí nosit saka ani kravaty, máme k dispozici klimatizovanou místnost, chladící sáčky, nebo třeba ledovou tříšť z ionťáku. Sice jsme také několik hodin venku na přímém slunci, ale narozdíl od závodníků u toho neveslujeme a máme to pak kde rozdýchat.“
Jak na tebe celkově působí Čína?
„Moc příjemně. Trochu jsem se bál, co nás vlastně čeká, ale od první chvíle se tu cítím dobře. Organizátoři nepodcenili vůbec nic, dali si mimořádně záležet na každém detailu. Je to velkolepé! Největší překvapení pro mě ale byla ta ‚obyčejná‘ Čína mimo závodiště. Především to, jak jsou místní lidé vřelí, jak je vše čisté a moderní a jak bezpečně se tu člověk cítí. Po závodech se před návratem domů pojedu ještě na pár dnů podívat do Pekingu, tak snad nezměním názor, který jsem si v Šanghaji udělal.“
Honzo, díky za rozhovor!
