Registrované fórum

Přispívat mohou pouze zaregistrovaní uživatelé.

 

Stránkování

12 3 4 5 6 7 8 9 10 >> >
 
 
  • Kde je cíl, tam je cesta

    Matěj Tikal Přátelé veslování, letci, veslaři, trenéři a bouráci!
    Následující text obsahuje mé osobní myšlenkové pochody, které se mohou, avšak nutně nemusí ztotožňovat s realitou. Zároveň, nechť si čtenář uvědomí, že tento text není určen tomu, aby zaujatě ukazoval jednu, nebo druhou stranu v lepším, či horším světle. Je to subjektivní výplod mé hlavy a já, jakožto jeho autor, prohlašuji, že na věci v něm obsažené se v žádném případě nedá nahlížet, jako na fakta. Obsahuje také mnoho otázek, na které jsem se snažil najít co nejuspokojivější odpověď. Jestli jsem to trefil, nevím. Text je určen spíše jako inspirace, pro uvážení nového pohledu na věc a hlavně uvolnění napětí, které, opět subjektivně, v poslední době u vody cítím.
    Rád bych ještě na začátek řekl, že je pouze na každém z vás, jak moc osobně si to bude brát, jestli se urazíte a nebo si o mě prostě pomyslíte, že jsem „pouhopouhej mladej, kterej neví, jak to v tom dospělym životě funguje.“ Zastávám názor, že věci fungují tak, jak to chtějí jejich autoři.
    Při jedné z mých cest jsem natrefil na veslařský ostrov a spatřil jsem na vodě onoho, v poslední době tak často probíraného trenéra. Jedná se o Lubise. Jak jsme nejspíš všichni Pražáci stihli poznat, jeho plavidlo není zrovna dvakrát vhodné pro jízdu za závodníky. A tak mě napadla otázka: „Proč si tenhle člověk koupil tenhle člun, který dělá tak obrovské vlny?“
    Prakticky okamžitě jsem vyloučil náhodu, případ, že by o velikosti vln, které dělá, snad předem nevěděl. Nezdálo se mi to pravděpodobné, vzhledem k tomu, že Lubis je člověk, který veslováním a trenérstvím žije. Pak mě tedy napadlo, jestli to náhodou nedělá schválně.
    A tak jsem pokračoval v monologu: „Proč by něco takového dělal?“ Proč by schválně kazil ostatním, mnohdy klidnou vodu, co nejvíc?
    Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
    Forma protestu a naschvál, kterým dává Lubis jasně najevo jeho stanovisko vůči ostatním. Ale kde vzal tohle stanovisko a proč ho zastává? Proč chce dál přilévat olej do ohně? Proč dál vede tuhle „válku“ – Hamr proti všem? Proč už se zase celé jeho mužstvo nezúčastnilo testování, které, jak mě osobně bylo řečeno, mělo sloužit, jako výběr do širšího výběru reprezentace? Nemohli přijet? Nešlo to? Už od mala mě říkali (a sám jsem si častokrát ověřil, že to funguje), že
    kde je cíl, tam je cesta.
    Abych se dostal k jádru toho, co chci říct.
    Nedávno jsem měl menší neshodu s jistou osobou, kterou zde nehodlám jmenovat. Reakce této osoby mě něčím neuvěřitelně inspirovala. Uvědomil jsem si, jak různě všichni řešíme ty stejné situace. Uvědomil jsem si, že zatímco například já, bych se v tu samou chvíli na jeho místě usmál a řešil věc s úsměvem na rtech, v případě této osoby tomu tak nebylo.
    Co víc: když se to vezme kolem a kolem, kdyby tehdy daná osoba reagovala jakkoli jinak, na přítomnosti by to vůbec nic nezměnilo. Předtím se řvalo, div ušní bubínky nepraskaly. Nyní se tomu prostě zasmějeme a jdeme dál.
    Co z toho plyne? S nadsázkou řečeno to, že na tom, co je teď zas tolik nezáleží, protože je to nekonečně malý střípek života, který okamžitě mizí pod hladinou řeky času, která ten moment odnese tak daleko, až se ztratí v nedohlednu a člověk vlastně ani neví o co pořádně šlo.
    Abych přiblížil, co jsem tím chtěl říct, uvádím příklad z života, troufám si říct, kohokoliv z vás, kdo tohle čte: když se s někým o něco pohádáte až říkáte věci typu: „s tebou už nikdy nepromluvím aj.“ a o týden později si opět visíte kolem krku, jako přátelé.
    Takže moje otázka zní: „Proč se NAVZÁJEM poškozujeme?“
    Je totiž velmi jednoduché na někoho ukázat, v tomto případě na Lubise a říct: „To je jeho vina, koukni na něj, co dělá, ten [zvolte expresivum, dle vašeho uvážení]!“ Ale z čeho pramení jeho protest? Dělal by to i ve chvíli, kdyby k tomu neměl důvod? Ať už je důvodem vnitřní pocit křivdy, nebo cokoliv jiného? Opravdu se všechny ostatní strany zachovali přesně správně, a dostatečně trpělivě? Je na tom něco tak hrozně divného a nepochopitelného, když člověk nerespektuje pravidla, s kterými nesouhlasí? Kolik z vás dodržuje rychlost při jízdě automobilem? Kolik z vás nikdy nešlo za školu? Nikdo jste nikdy nejeli v MHD na černo? Co přecházení na červenou, nebo mimo přechod? Rušení nočního klidu? Kokain?
    Upřímně, když se všechny strany pokouší dohodnout na nějakém společném cíli, existuje cíl. A
    kde je cíl, tam je cesta.
    Samozřejmě, když je někdo demagog, stihl ho kretenismus, nebo je imbecil, trpí častou afázií, je komunista, nebo je psychopat, je těžké se s ním domluvit. Avšak nezdá se mi, že by Lubis na tento seznam patřil.
    Ale místo toho, aby se hledala vzájemná shoda, jedna strana se teď snaží co nejvíc uškodit té druhé. Což funguje i obráceně, (viz. Přiznání veslařů, upřímně, je tam tolik nenávistných zpráv, že by se z toho dal napsat román tlustší, než je průměrný obyvatel Spojených států Amerických).
    Proč, alespoň na chvíli, nezmizí ze hry ego? Jakou část historie jsme se naučili, když se neustále opakuje? Dva znepřátelené póly, oba se snaží o to, aby ten druhý ustoupil. Přitom stačí tak málo. Stačí, aby se, byť jenom náznakem objevila snaha o nalezení nějakého řešení. Ať už bude jakékoliv. Z kterékoliv strany. Tyhle dětské naschvály už prostě nejsou „in“. Vždyť přece to nemusí být vždycky boj, co vede k vítězství.
    Bohužel mi přijde, že se v tomto chování odráží ta naše malá česká státní identita. „On mi uškodil, já uškodím jemu.“ Tak tak, soudruzi, jen hrdě do zbraně a hrr! Hrrr na ně! Hlavně u toho moc nepřemýšlet a co nejvíc se v tom utopit. A rychle střílet! Jedině to je cesta! A protože kde je cíl, tam je cesta, tak kde je cesta, tam je cíl!
    … jenom v tomto opačném případě není jisté kde.

    S přáním všeho nejlepšího
    Kuře.

  • Kde je cíl, tam je cesta

    Matěj Tikal Přátelé veslování, letci, veslaři, trenéři a bouráci!
    Následující text obsahuje mé osobní myšlenkové pochody, které se mohou, avšak nutně nemusí ztotožňovat s realitou. Zároveň, nechť si čtenář uvědomí, že tento text není určen tomu, aby zaujatě ukazoval jednu, nebo druhou stranu v lepším, či horším světle. Je to subjektivní výplod mé hlavy a já, jakožto jeho autor, prohlašuji, že na věci v něm obsažené se v žádném případě nedá nahlížet, jako na fakta. Obsahuje také mnoho otázek, na které jsem se snažil najít co nejuspokojivější odpověď. Jestli jsem to trefil, nevím. Text je určen spíše jako inspirace, pro uvážení nového pohledu na věc a hlavně uvolnění napětí, které, opět subjektivně, v poslední době u vody cítím.
    Rád bych ještě na začátek řekl, že je pouze na každém z vás, jak moc osobně si to bude brát, jestli se urazíte a nebo si o mě prostě pomyslíte, že jsem „pouhopouhej mladej, kterej neví, jak to v tom dospělym životě funguje.“ Zastávám názor, že věci fungují tak, jak to chtějí jejich autoři.
    Při jedné z mých cest jsem natrefil na veslařský ostrov a spatřil jsem na vodě onoho, v poslední době tak často probíraného trenéra. Jedná se o Lubise. Jak jsme nejspíš všichni Pražáci stihli poznat, jeho plavidlo není zrovna dvakrát vhodné pro jízdu za závodníky. A tak mě napadla otázka: „Proč si tenhle člověk koupil tenhle člun, který dělá tak obrovské vlny?“
    Prakticky okamžitě jsem vyloučil náhodu, případ, že by o velikosti vln, které dělá, snad předem nevěděl. Nezdálo se mi to pravděpodobné, vzhledem k tomu, že Lubis je člověk, který veslováním a trenérstvím žije. Pak mě tedy napadlo, jestli to náhodou nedělá schválně.
    A tak jsem pokračoval v monologu: „Proč by něco takového dělal?“ Proč by schválně kazil ostatním, mnohdy klidnou vodu, co nejvíc?
    Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
    Forma protestu a naschvál, kterým dává Lubis jasně najevo jeho stanovisko vůči ostatním. Ale kde vzal tohle stanovisko a proč ho zastává? Proč chce dál přilévat olej do ohně? Proč dál vede tuhle „válku“ – Hamr proti všem? Proč už se zase celé jeho mužstvo nezúčastnilo testování, které, jak mě osobně bylo řečeno, mělo sloužit, jako výběr do širšího výběru reprezentace? Nemohli přijet? Nešlo to? Už od mala mě říkali (a sám jsem si častokrát ověřil, že to funguje), že
    kde je cíl, tam je cesta.
    Abych se dostal k jádru toho, co chci říct.
    Nedávno jsem měl menší neshodu s jistou osobou, kterou zde nehodlám jmenovat. Reakce této osoby mě něčím neuvěřitelně inspirovala. Uvědomil jsem si, jak různě všichni řešíme ty stejné situace. Uvědomil jsem si, že zatímco například já, bych se v tu samou chvíli na jeho místě usmál a řešil věc s úsměvem na rtech, v případě této osoby tomu tak nebylo.
    Co víc: když se to vezme kolem a kolem, kdyby tehdy daná osoba reagovala jakkoli jinak, na přítomnosti by to vůbec nic nezměnilo. Předtím se řvalo, div ušní bubínky nepraskaly. Nyní se tomu prostě zasmějeme a jdeme dál.
    Co z toho plyne? S nadsázkou řečeno to, že na tom, co je teď zas tolik nezáleží, protože je to nekonečně malý střípek života, který okamžitě mizí pod hladinou řeky času, která ten moment odnese tak daleko, až se ztratí v nedohlednu a člověk vlastně ani neví o co pořádně šlo.
    Abych přiblížil, co jsem tím chtěl říct, uvádím příklad z života, troufám si říct, kohokoliv z vás, kdo tohle čte: když se s někým o něco pohádáte až říkáte věci typu: „s tebou už nikdy nepromluvím aj.“ a o týden později si opět visíte kolem krku, jako přátelé.
    Takže moje otázka zní: „Proč se NAVZÁJEM poškozujeme?“
    Je totiž velmi jednoduché na někoho ukázat, v tomto případě na Lubise a říct: „To je jeho vina, koukni na něj, co dělá, ten [zvolte expresivum, dle vašeho uvážení]!“ Ale z čeho pramení jeho protest? Dělal by to i ve chvíli, kdyby k tomu neměl důvod? Ať už je důvodem vnitřní pocit křivdy, nebo cokoliv jiného? Opravdu se všechny ostatní strany zachovali přesně správně, a dostatečně trpělivě? Je na tom něco tak hrozně divného a nepochopitelného, když člověk nerespektuje pravidla, s kterými nesouhlasí? Kolik z vás dodržuje rychlost při jízdě automobilem? Kolik z vás nikdy nešlo za školu? Nikdo jste nikdy nejeli v MHD na černo? Co přecházení na červenou, nebo mimo přechod? Rušení nočního klidu? Kokain?
    Upřímně, když se všechny strany pokouší dohodnout na nějakém společném cíli, existuje cíl. A
    kde je cíl, tam je cesta.
    Samozřejmě, když je někdo demagog, stihl ho kretenismus, nebo je imbecil, trpí častou afázií, je komunista, nebo je psychopat, je těžké se s ním domluvit. Avšak nezdá se mi, že by Lubis na tento seznam patřil.
    Ale místo toho, aby se hledala vzájemná shoda, jedna strana se teď snaží co nejvíc uškodit té druhé. Což funguje i obráceně, (viz. Přiznání veslařů, upřímně, je tam tolik nenávistných zpráv, že by se z toho dal napsat román tlustší, než je průměrný obyvatel Spojených států Amerických).
    Proč, alespoň na chvíli, nezmizí ze hry ego? Jakou část historie jsme se naučili, když se neustále opakuje? Dva znepřátelené póly, oba se snaží o to, aby ten druhý ustoupil. Přitom stačí tak málo. Stačí, aby se, byť jenom náznakem objevila snaha o nalezení nějakého řešení. Ať už bude jakékoliv. Z kterékoliv strany. Tyhle dětské naschvály už prostě nejsou „in“. Vždyť přece to nemusí být vždycky boj, co vede k vítězství.
    Bohužel mi přijde, že se v tomto chování odráží ta naše malá česká státní identita. „On mi uškodil, já uškodím jemu.“ Tak tak, soudruzi, jen hrdě do zbraně a hrr! Hrrr na ně! Hlavně u toho moc nepřemýšlet a co nejvíc se v tom utopit. A rychle střílet! Jedině to je cesta! A protože kde je cíl, tam je cesta, tak kde je cesta, tam je cíl!
    … jenom v tomto opačném případě není jisté kde.

    S přáním všeho nejlepšího
    Kuře.

  • Poděkování

    Otakar Plocek Chtěl bych poděkovat všem veslařům, kamarádkám, kamarádům Michala za projevenou soustrast. Současně bych chtěl aspoň trošku z těch pár vět, které mě zanechal objasnit proč se tak rozhodl. Není pravda co psali špíny z novin, že neměl kamarády, že byl sám, že to špatně snášel atd. Vždy jsem od něj slyšel, že jsou na Dukle výborná parta, Měl moc kamarádů a kamarádek, což nakonec dosvědčoval i jeho počítač a mobil. Michal miloval veslování a byl pro něj ochoten udělat úplně vše. Nakonec udělal velice špatné rozhodnutí při kterém musel být hrozně sám. Pro mě už je pozdě, ale chtěl bych poprosit všechny rodiče, aby se svými dětmi mluvili, mluvili, mluvili. Snažte se vědět o nich úplně všechno, získat si takovou důvěru aby se vám svěřovali, pokud možno se vším. To jsem já nedokázal. A všem mladým bych chtěl říct, že smrt pro neexistující lásku je snad ta největší hloupost co může někdo udělat. Nezlobte se, že jsem to sem napsal, snad to na tyto stránky ani nepatří ale já jsem musel. Ještě jednou všem velké poděkování za Michala.

  • Basel Head

    Mizera Jiří starší Basel Head

    Musím se připojit ke gratulaci Svazu za příkladnou reprezentaci všech posádek, které se zúčastnily prestižního závodu Basel Head ve Švýcarsku.
    Myslím, že za povšimnutí stojí výkony dvou ženských posádek Bohemians Praha, které startovaly v kategoriích W – Elite a W – U19. Obě se umístily na třetích místech a tím vyhrály soutěž o nejlepší čisté klubové posádky v kategorii Basel Head Trophy Club.Tím se jim podařilo získat dvojku Filippi, která byla cenou pro vítězný klub. V této kategorii soutěžilo pouze 29 posádek W +M z celkových 80. Pouze těchto 29 posádek splnilo kritéria uvedená v propozicích. Pro laika, který sleduje veslování pouze okrajově, jako já, je to trochu překvapující, protože ve finále letošních Primátorek startovaly pouze tři veslařky Bohemians a to v kombinované posádce, která skončila pátá. Kategorie W8+ Juniorky se na Primátorkách nejela vůbec, takže ve Švýcarsku startovala zřejmě posádka dorostenek. Podle mého názoru by bylo vhodné, aby zástupci Bohemians seznámili veslařskou veřejnost, se způsobem, jak se jim podařilo v tak krátké době zvednout výkonnostní úroveň v kategorii žen.

    • Jiří Olivík zřejmě slušnej oddíl

  • Politika nulové tolerance

    Klang Tímto bych v rámci předsedou ČVS Dušanem Macháčkem vyhlášené "nulové tolerance k jakýmkoliv projevům neetického chování" rád vyzval předsedu ČVS Dušana Macháčka k rezignaci.
    Reaguji tak na článek z www.veslo.cz a citaci v něm uvedenou
    http://www.veslo.cz/valna-hromada-zvolila-nove-predsednictvo-cvs
    Nebudu čtenáře zatěžovat dlouhým textem, proto jako odůvodnění nabídnu pouze moje dva poslední zážitky z MS v Monaku a MS V Rotterdamu. V Monaku nám byla po výrazném vítězství v rozjíždce udělena 2 minutová penalizace, která nás odsoudila k účasti ve finále B a sebrala nám možnost medailově obhájit pozici favoritů z rozjížďky. Díky neúnávné a několikahodinové snaze Michala Vabrouška a jeho manželky nám jury účast v FA přiznala a my mohli získat titul mistrů světa. Smutným hrdinou je v tomto příběhu právě náš předseda, který jako hlava všech českých veslařů neudělal naprosto nic, dokonce se lidé shodují, že měl radost z našeho nepostupu, což z jeho lodi udělalo jedinou posádku postupivší do FA. To se vcelku potvrdilo ve finálový den, kdy se ráno nepříjemně překvapen podivoval nad tím, že nakonec v FA startujeme a po zisku zlatých medailí se nám dostalo otráveného "tak vám teda gratuluju soupeři". (To, že mezi prvními, ani druhými, ba ani třetími gratulanty, jak se píše v článku na veslo.cz nebyl, nebudu ani rozvádět. Řízená snaha o vlastní propagaci na těchto stránkách je téma na jiný text.)
    Nejde mi ani tak o projev, naprosto chápu mentalitu závodníka který v nás viděl soupeře, sám jsem takový. Nicméně, že se za nás předseda svazu nemůže postavit, to pochopit odmítám. Dokonce i konkurenční německá posádka se nám snažila pomoci, když podepsali prohlášení, že jsme start určitě neulili, že jsou si jistí, že oni odstartovali první. Na tom je taky vidět co je sportovní chování.
    K MS v Rotterdamu už jen uvedu, že veřejně prohlásit, že se půjdu podívat jen na posádky s šancí na medailové umístění, to je podle mého názoru s touto funkcí naprosto neslučitelné.
    Díky
    Matyáš Klang

    • Václav Chalupa V Monaku jsem seděl s Dušanem Macháčkem v jedné lodi, bydlel v jednom pokoji a prožíval nejenom naše jízdy, ale i jízdy dalších českých posádek.
      Rád bych vás všechny ubezpečil, že nikdo z nás neměl radost z toho, že naše reprezentační posádka Dukly nepostoupila díky penalizaci do finále a že nám, ale hlavně Dušanovi to nebylo jedno.
      Václav Chalupa

    • Klang Dušane, díky za reakci,
      domnívám se, že zvolená forma je správná a dostatečně dospělá. Výzva k rezignaci je možná krajní forma kritiky, nicméně z mého pohledu a v tomto případě adekvátní. Funkci předsedy vnímám jako funkci veřejnou, a kohokoliv v té funkci jako zástupce nás všech a pořád, ne jen při oblečení saka. A především to je meritum této kritiky. Taková osoba, ať už je volena jakkoliv, by měla neustále dbát na to, jestli je skutečně stále reprezentantem i toho nejspodnějšího patra pyramidy, na jejímž vrcholu stojí. To, že nemusí, je jedna věc, domnívám se ale, že by to bylo správné. Moje zážitky a odůvodnění jsou moje, nicméně z reakcí na mou výzvu usuzuji, že jsi právě toto ztratil ze zřetele. Rozhovor se mnou mezi čtyřma očima by v tomto směru asi příliš nepomohl. Veřejná, slušně a věcně vedená diskuse by ale mohla. Nehledě na to, že to je věc obecně prospěšná, sloužící ke kultivaci našeho "navýsost gentlemanského sportu", a všichni víme, že to je velmi potřeba. A kdo jiný by měl jít příkladem, než Ty. Pokud ne, je to jen další důvod proč bych měl na rezignaci trvat.
      Události v Monaku si oba zcela evidentně pamatujeme jinak, nebudu však tady Tvou verzi rozporovat, chci se zde skutečně držet tématu a toto je téma na jiný rozhovor.
      Matyáš

    • Dušan Macháček Matyáši, spíše bych čekal osobní setkání dvou dospělých lidí. Nicméně, téma je na světě zde na fóru a jelikož je tvůj příspěvek adresovaný přímo mně, považuji za slušnost na něj reagovat. K tomu, co od tebe zaznělo jsem vyrozuměl, že máš pocit, že nedostatečně doceňuji vaše výkony z MS, ba dokonce, že naše posádka „starců na moři“ mohla být pro vás jakoukoliv konkurencí. Osobně spolu s ostatními jsem to vnímal zcela jinak a mrzí mě, že to takto na Tebe a možná i na tvé kolegy v lodi působilo.
      Nyní, v rámci objektivity, můj pohled na věc, koneckonců i ostatních účastníku monacké ragaty.
      Vaše loď v rozjížďce zřejmě protínala v momentu startovního výstřelu pomyslnou startovní čáru a bez ohledu na to, jestli jste v tom byli sami či nikoliv, to automaticky znamená dvouminutovou penalizaci. Padni komu padni. Vás takto zaznamenali a připočetli vám v cíli ony dvě minuty, což v praxi znamenalo, že jste spadli do finále B. Jako přes kopírák se stal stejný případ i děvčatům na párovce, pouze s tím rozdílem, že jejich loď byla větrem natlačena na startovní bóji, nemohli v momentu startu už manévrovat a dostali stejně jako vy dvouminutovou penalizaci, což je o pouhé 3 sekundy připravilo o postup do A finále.
      Po dojetí do cíle jsme spolu s děvčaty, držíce v rukou 100 Euro, šli podat protest. Šel jsem za hlavním rozhodčím závodu a tem mi sdělil, že na protest máme samozřejmě právo, ale že situaci vidí jasně. Po poradě s děvčaty jsme protest nakonec nepodali.
      V případě posádky Dukly se iniciativy aktivně chopila Bára a spolu s Michalem Vabrouškem protest podali. Na rozdíl od děvčat jim rozhodčí na člunu dvouminutovou penalizaci v průběhu závodu neoznámili a to byla ona „díra v pravidlech“, díky níž byl nakonec váš protest uznán. V tomto případě Báře všechna čest, že na ten fígl přišla a vy jste vyvázli bez penále.
      Každopádně, i kdybych byl v Monacu jako team manager výpravy, jako že jsem pochopitelně nebyl, bych stejně požádal Báru o asistenci, neb tamní rozhodčí komunikovali vesměs jen francouzsky.
      V každém případě poté, co jsme se o tomto verdiktu dozvěděli, jsme měli naopak všichni radost, že budete bojovat o pódium. Rádi potvrdí i ostatní účastníci regaty.
      K MS v Rotterdamu jen to, že jsem sledoval všechny závody s naší účastí a kromě neděle oděn do saka většinu z nich i na kole podél závodu. Zajímaly mě i finále C v U23, kde jsem měl radost, že i tam naši závodníci bojovali o co nejlepší výsledek. Sledoval jsem velmi pečlivě i vaše vystoupení na dvojce s kormidelníkem.
      S pozdravem, Dušan

    • Adam Za všech okolností žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka. Děkuji. Adam Štěrbák

    • Kornel Altman Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Miloslav Šagr Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Miloš Láznička Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Michal Zajíček Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Matěj Tikal Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Jan Vetešník Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádáme vyjadřenį předsedy ČVS, Dušana Macháčka.Jan a Ondřej Vetešníkovi.

    • Jiří Slavík Děkuji Matyáši,že jsi potvrdil to, co se již nějakou dobu mezi veslaři povídá.Doufám jen,že vše nedopadne tak, že budeš někde v ústraní přesvědčen, že je pro dobro věci, aby se vše odehrálo jinak.
      J.Slavík,Děčín

  • Zapomenute naradi

    Martin Podrazil Prosim timto nalezce cervene tasky s veslarskym naradim v prostoru vleku na louce ted v sobotu po 6km v Hradisti o vraceni. Vymenim za neco dobreho k piti... dekuji Martin Podrazil 602231440 ...

  • Juniorská radost

    Daniela Nachazelova Chci jen napsat, že gratuluji juniorskému týmu za vynikající závody na MSJ Rotterdamu.
    Po dlouhé době jsem měla čistě veslařskou radost a hrdost.
    Díky! Daniela N.

  • RIO

    jan Dobrý den, jsem jen příznivec veslování, který se kdysi dávno tomuto sportu věnovat. Musím se podělit o svůj názor.
    Lehká 4 v Riu nezklamala. Zajela tak, jak se dalo očekávat, protože nejela ve složení, ve kterém si nominaci vyjela. Nikde jsem nečetl zdůvodnění, proč změna složení byla provedena. Ve změně na poslední chvíli vidím velkou nespravedlivost a něčí osobní zájmy. Ty bohužel vždy ve veslování byly i za doby mého mládí. Je vidět, že se nic nemění. Dvojka zajela pěkně. Gratuluji klukům a trenérovi.
    S pozdravem
    Jaroslav

    • Josef Johánek děkuji Vám za Váš názor. Dovolím si připomenout, že čtyřka bez kormidelníka mužů lehkých vah jela přesně ve složení, v jakém si postup na OH v Riu vybojovala na MS 2015, kde obsadila 10. místo ( http://www.worldrowing.com/events/2015-world-rowing-championships/lightweight-mens-four/ ). Co se týče zdůvodnění, kdo v posádce sedí, rozhodnutí je jen na zodpovědném trenérovi za přípravu této posádky a tím je Rudolf Kopřiva. Během letošní přípravy na OH zkoušel trenér v posádce Michaela Humpolce, ale nakonec se rozhodl právě pro sestavu, která si nominaci vyjela. Mimochodem Michal Humpolec byl v Riu jako náhradník po celou dobu olympijské regaty této lodi ( ale i dalším našim čtyřem posádkám ) skvěle pomáhal a podporoval je.
      Domnívám se, že Vaše konspirační teorie nejsou v tomto případě namístě.
      V dokonalé úctě
      Josef Johánek
      Generální sekretář ČVS

  • RIO

    jan Dobrý den, jsem jen příznivec veslování, který se kdysi dávno tomuto sportu věnovat. Musím se podělit o svůj názor.
    Lehká 4 v Riu nezklamala. Zajela tak, jak se dalo očekávat, protože nejela ve složení, ve kterém si nominaci vyjela. Nikde jsem nečetl zdůvodnění, proč změna složení byla provedena. Ve změně na poslední chvíli vidím velkou nespravedlivost a něčí osobní zájmy. Ty bohužel vždy ve veslování byly i za doby mého mládí. Je vidět, že se nic nemění. Dvojka zajela pěkně. Gratuluji klukům a trenérovi.
    S pozdravem
    Jaroslav

  • MSJ 2016 nominace

    Mizera Jiří starší Dne 20.7.2016 byla zveřejněna nominace na MSJ 2016. K mému překvapení tam není žádný z veslařů VK Hamr, i když výkonnostně by nemělo být pochyb o nominaci 4- JŔI, 4- JKY případně i 8+ JŘI. Tyto posádky zvítězili ve všech závodech, které je možné pokládat za nominační pro representaci. Problém s kopiemi dokladů nutných pro přihlášení do systemu FISA, které způsobily podle vyjádření Svazu, nemožnost startovat veslařům VK Hamr na ME 2016, jsou již jistě odstraněny, respektive je ještě čas je odstranit. Uzávěrka přihlášek je myslím do 9.8.
    Představitelé veslařského klubu SK Hamr, stejně jako trenéři i sami závodníci několikrát deklarovali připravenost representovat ČR - dle mých informací byla tato ujištění předkládána vedení ČVS písemně. ČVS však postupuje v letošních nominacích systémem, než posádky SK Hamr, tak raději nikdo. Proto je v současné nominaci nepárových disciplin pouze 2-JŘI. Myslím, že je povinností svazu sdělit písemně všem „ vyloučeným „veslařům“, proč jsou z representace vyloučeni. Za vyjádření svazu k nominacím nelze považovat vyjádření předsedy ČVS p.Macháčka ze dne 28,6.2016 na webu ČVS. Veslování není jediným sportem, kdy dochází ke sporům mezi příslušným svazem a některým z klubů, ale je jediným svazem, kde svaz trestá závodníky, kteří se v tomto případě ničeho nedopustili a to nejvyšším trestem, kterým je vyloučení z representace. Jsem přesvědčen, že ČVS postupuje v rozporu se stanovami svazu, dopouští se diskriminačního chování, poškozuje jméno českého veslování a špatně hospodaří se státními peněžními prostředky vyplývající především z Programu I a II MŠMT. Je přece veřejně známé, že příliv financí do veslování je posuzováno především na základě výsledků z ME a MS.
    Nejsem žádným trenérem nebo funkcionářem VK, ale přesto si dovoluji vyzvat Český veslařský svaz , aby skončil s krátkozrakým přístupem k veslařům VK Hamr a o representaci se rozhodovalo výhradně na vodě a ne podle klíče , „když jsi z HAMRu, tak máš smůlu „.
    Tento zvláštní postoj ČVS k juniorské representaci je v rozporu s kriterii pro přidělovaní státních dotací i opakovanými prohlášeními předsedy českého olympijského výboru ve sdělovacích prostředcích o podpoře mládeže a negativně se tak dotýká každého veslařského klubu v Čechách a na Moravě.

    Jiří Mizera starší

    • Vít Kučera Vážený pane Mizero, dovolím si na Váš podnět reagovat v několika bodech.
      1) Při výběru disciplín pro MSJ jsem vycházel z výsledků našich posádek v mezinárodních závodech, přičemž nejdůležitějším faktorem byl výsledek na MEJ. Kvůli specifikům závěrečné přípravy před MSJ nebylo možné v červenci zařadit další závod, ze kterého by se posádky nominovaly na MSJ.
      U skupiny nepárových juniorů bohužel v letošním roce nemáme dostatečný podklady v podobě výsledků na mezinárodních závodech, abychom na MSJ nominovali jiné disciplíny než dvojku juniorů. U skupiny nepárových juniorek je situace podobná.
      Na MSJ tedy nebylo nominováno hned několik disciplín, ve kterých v roce 2016 startovali naši závodníci na mezinárodních závodech (2xjky, 2-jky, 4-jky, 1xjři, 4-jři, 4+jři a 8+jři).
      2) Každý závodní rok má jistá specifika, která vychází z kalendáře mezinárodních soutěží. V roce 2016 je reprezentační sezona juniorského týmu dlouhá. Sestavování reprezentační posádek je tedy možné v první řadě udělat na základě výsledků KZ. Pokud posádka složená na základě výsledků KZ zajíždí kvalitní výsledky, pak je ponechána ve stejné sestavě. Pokud výsledky reprezentační posádky nejsou dobré, ale nadějné, je možné udělat dodatečný výběr z více závodníků – samozřejmě za předpokladu, že jsou k dispozici závodníci vhodní pro danou disciplínu.
      Pokud jsou výsledky posádky špatné, tak je možné posádku rozpustit. Též lze v této disciplíně pokračovat, ale s malou pravděpodobností na dobrý výsledek a tedy i s nižší prioritou a s malou pravděpodobností na účast této disciplíny na MEJ a s minimální šancí startu na MSJ.
      Pokud probíhá dodatečný výběr do posádky, tak je třeba do takového výběru zahrnout úspěšné závodníky z KZ. Případně lze do výběru zařadit i závodníky/nice, kteří předvedou kvalitní výkon v malé disciplíně (skif nebo dvojka bez kormidelníka) na závodech jako MR Brno nebo MČR v kategorii juniorů (samozřejmě, pokud splňují všechny kritéria pro zařazení do reprezentačního družstva).
      Vedením SK Hamr byly navrhovány k nominaci na MSJ posádky tohoto oddílu a to 8+jři, 4-jři a 4-jky. Posádky 8+jři a 4-jky nejsou složeny z nejlepších závodníků z KZ, ani do navrhovaných posádek neproběhl dodatečný výběr. Navrhovaná posádka 4-jři předvedla kvalitní výkon v sobotním závodě na MR Brno, který pro mě byl dostatečným pro nominaci na MEJ. Tento výkon z MR Brno však není dostatečným podkladem i ke startu na MSJ.
      3) Pro přípravu reprezentačního družstva před MEJ byla zveřejněna pravidla, která směřovala k co nejlepším výkonům našich posádek na MEJ 2016 (mimo jiné start maximálně ve dvou disciplínách na MČR juniorů a seniorů). Dotčení závodníci bohužel nebyli ochotni pravidlo startu ve dvou disciplínách dodržet.
      4) Čtvrtý bod se týká podkladů pro vytvoření účtů v přihlašovací databázi FISA. O podklady závodníku SK Hamr jsem prosil a žádal e-mailem trenéry SK Hamr 23. 5., 14. 6., 20.6. a 22.6. Těsně před uzávěrkou přihlášek na MEJ mě telefonicky informoval vedoucí trenér SCM při SK Hamr, že zaslání těchto podkladů nepovažuje za svoji povinnost a že mi podklady nedodá. Účty v přihlašovací databázi tedy nemohly být vytvořeny a závodníci přihlášeni na MEJ.
      Nominaci do reprezentace jsem vždy považoval za vrchol snažení mládežnických závodníků. Při mé dřívější práci v oddílu jsem nikdy neváhal uzpůsobit klubové cíle potřebám reprezentace a bral jsem to jako samozřejmost. Proto některé postoje v této kauze prostě nechápu.
      Na závěr bych rád zmínil ještě jednu záležitost, která je samozřejmě diskutována. Do MČR se připravovala posádka 2xjky, která byla po nepřesvědčivém výkonu na MČR juniorů rozpuštěna. V posádce se připravovala dorostenka, která byla po MČR juniorů uvolněna z reprezentace, a která startovala na MČR dorostu. Tato dorostenka v dané chvíli nebyla členkou žádné reprezentační posádky, na MEJ nestartovala a přípravu žádné reprezentační posádky startem na MČR dorostu tedy nelimitovala. Dané závodnici jsem umožnil účast ve výběru v disciplíně 8+jky pro MSJ.
      Vít Kučera

Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód