Registrované fórum

Přispívat mohou pouze zaregistrovaní uživatelé.

 

Stránkování

12 3 4 5 6 7 8 9 10 >> >
 
 
  • Příběh z řeky Moravy

    Dušan Macháček Stává se to běžně. Dorostíci vyrazí na vodu, venku jsou ale jen 4 stupně nad nulou a fouká vítr. Cvaknou se. Jede kolem trenér na člunu. Nezastaví a nepomůže jim. Nejsou to jeho svěřenci. Přijede do loděnice a haleká na ostatní trenéry, že se jim cvakli děcka a ať něco dělají. Trenéři okamžitě vyrážejí na pomoc. Kluci přežili, možná s rýmou. Zdá se to neuvěřitelné, ale je to pravda. Příběh se stal tento týden.

    Nedalo mi to a hledal jsem, co o takovéto situaci říká náš Řád závodního veslování, Vodní zákon, Zákon vnitrozemské plavbě. Nic jsem nenašel. Jak je to možné, nevím. Snad je pomoc lidem v nouzi na vodě natolik samozřejmá, že na to legislativa ani nepamatuje. Jedině Trestní zákoník myslí skoro na všechno a ten říká, že tomu, kdo neposkytne pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti, hrozí až dva roky natvrdo, záchranářům a zdravotníkům pak roky tři.
    Pak mi došlo, že je vlastně úplně jedno, co o tom říkají zákony a vyhlášky. Důležité je, že takovýto člověk je prostě parchant a nepatří mezi veslaře. I kdyby trénoval olympijské vítěze.

  • Jak fungují veslařské reprezentace

    Dušan Macháček Dávno pryč jsou doby legendárních klubových posádek, které vozily medaile z olympijských her a MS, dříve ME open. Slavná třeboňská čtyřka, úspěch bleskáčské osmy na OH v Tokyu 1964, naposledy i revolta závodníků kolem Oty Marečka připravujících se v Blesku, uzavírá období klubového romantismu. Všichni známe příběh o univerzitní posádce ze Seattlu, která zvítězila na osmě na OH v Berlíně (Hrdinové ve člunu, D.J.Brown). Je to inspirující a strhující příběh odehrávající se ve své době, kde profesionálové ani na olympiádu nesměli.
    Doba se změnila. Úspěšné veslařské reprezentace od 80. let minulého století fungují jinak. Standardně, organizovaně, profesionálně a centrálně. Jakkoliv se nám to nemusí líbit, je to nezvratitelný fakt. Kdo vymýšlí alternativy, stojí opodál.
    Jako příklad uvedu Německo. Zde vesluje 100x více veslařů než u nás. Jen v Berlíně existuje více veslařských klubů, než v Česku, Slovensku a možná i Rakousku dohromady. Ale i v Německu, kde jsou silné kluby schopny postavit konkurenceschopné posádky i na mezinárodní úrovni, se reprezentační lodě skládají z nejlepších individualit z celé země. Bez výjimky. Padni komu padni. Na známosti a výmluvy se nahraje. Všichni to respektují. Co řekne šéftrenér, to se respektuje. To samé platí o Británii, Francii, NZL, LTU, atd. Když se pak sejdou motivovaní závodníci, zapálení a fundovaní trenéři, dostaví se úspěch.

    Škoda jen, že k nám musel přijít trenér z ciziny, aby nám to připomněl. Vlastně ne škoda, ale jen dobře, Navíc, v angličtině se špatně vymlouvá.

  • Klubismus

    Dušan Macháček Klubismus, jak ho chápu já, je pozitivní a přirozená rivalita mezi sportovními kluby. Klubová rivalita motivuje jednotlivce a posádky být úspěšnější, v případě veslování rychlejší, než soupeři. Platí to jak o soupeření posádek mezi sebou, tak i v klubových pohárových soutěžích. I ti méně zdatní závodníci mohou svým vybojovaným předposledním místem v závodě přispět k úspěchu svého klubu v poháru. Do klubového zápolení jsou vtaženi nejen závodníci a jejich trenéři, ale i bafíci a všichni další, kteří všemožně přispívají k prosperitě klubu. Takovýto klubismus je bez zásadním hnacím motorem našeho sportu. Potud máme, jak předpokládám, všichni jasno.
    Co však skvěle funguje pro domácí veslování od žáčků po masters, neplatí už pro reprezentaci. Klubová rivalita do reprezentace prostě nepatří. A nejenže do ní nepatří, klubismus reprezentaci přímo hubí.

    Veslařskou reprezentaci, bohužel už i tu mládežnickou, hubí osobní ambice velmi aktivních, zpravidla bohatých a vlivných jedinců. Ti budují ve svých klubech poloprofesionální týmy, jako je zvykem např. v cyklistice. Říkejme jim dále jen promotéři. V praxi to znamená, že promotér získá do svého týmu nadějné závodníky s potenciálem uspět na mezinárodní úrovni. V rámci možností jim umožní trénovat jak často a jak nejlépe to jen jde, platí trenéry, soustředění a všechno potřebné okolo. Z klubových, ze svých a když je šikovný i z veřejných peněz. Pak, logicky, promotér očekává úspěch. On i závodníci. Častokrát úspěch očekávají více rodiče závodníků, než závodníci samotní. A protože se ve veslování nejezdí týmové soutěže, jako třeba Tour de France, přirozenou a nejprestižnější ambicí promotéra i závodníků je, přirozeně, mistrovství světa, Evropy a OH.

    A zde padá kosa na kámen. Jak to udělat, aby promotér svůj tým, do něhož investoval energii, čas a své i cizí peníze, nominoval až do reprezentace? Čistě teoreticky můžou být všichni členové klubového týmu tak skvělí, že budou o třídu převyšovat zbytek republiky. To se ale nestává, není to ani statisticky možné. Omlouvám se, možné ano, pravděpodobné ne. Výjimkou může být skifař/ka, jednou za 30 let i menší posádka. O těch se ale nebavíme. Tak promotérovi zbývá jen lobbing. Logicky. Investoval a očekává úspěch.

    Jenomže existuje zde paradox, že lobbing nemůže v tomto případě přinést, jak vysvětlím dále, nic pozitivního. Vždy přinese jen frustraci. Dříve nebo později.
    Buďto promotér s lobbingem narazí hned na začátku sezóny, pak jsou všichni proti němu, lžou, hází klacky pod nohy, vedení svazu chybí koncepce, nejsou stanovena transparentní pravidla, ústřední trenér má příliš velké kompetence, všichni se proti promotérově týmu spikli a další tradiční i originální důvody. Promotérova zpětná vazba pro trenéra a závodníky je pak taková, že promotér i oni dělali maximum, jen vnější nepřítel, reprezentovaný nejčastěji ÚT nebo předsednictvem, jim zhatil plány. Přichází frustrace promotéra i jeho týmu.

    V opačném případě, když promotér na začátku závodní sezóny s lobbingem u šéftrenéra uspěje formou opakovaných šancí na prokázání kvality posádky na dalších a dalších regatách, frustrace přichází neodvratně taky. Promotérova posádka zpravidla pokaždé končí hluboko za očekáváním v poli poražených. Jako omluva neúspěchu zaznívají po závodě až absurdní argumenty, že „naši byli sice ze všech poslední, ale od předposledního nás dělilo jen ... sekund. A ti předposlední zase v minulé regatě porazili ty, co dnes brali medaili. A tak to vlastně znamená, že jsme dneska těsně za medailí a měli bychom dostat další šanci“. Jiný, velmi oblíbený argument je, že „sice jsme dnes neuspěli, ale když těm našim závodníkům nedáme šanci závodit na MS, tak se nám na to vykašlou a co pak...“. Realita je ale krutá a závodníci poté, co ve světové konkurenci závodí obrazně řečeno jen se člunem rozhodčích, pak, rozčarováni svým výsledkem, na reprezentační veslování stejně zanevřou. Pak se dozvíme, že kvůli svazu.

    Úspěšný lobbing promotéra přinese zklamání nejen jemu a jeho týmu, ale, a to je daleko horší, přinese i pocit křivdy a nespravedlnosti všem ostatním reprezentantům, kteří si své nominace museli tvrdě vybojovat a vidí, že funguje dvojí metr. Výsledkem je pak situace, kdy jsou zklamaní všichni a viní z toho vedení svazu. Promotér z toho vyjde u svého týmu jako hrdina, svalí vinu na svaz a jeho tým se samozřejmě přidá. Přeci nepřipustí, že na to neměli. Všichni ostatní pak federaci vyčítají, že podlehla lobbingu. Zde musím bez vytáček připustit, že oprávněně.

    Moc rád bych nějak přetavil energii a schopnosti promotérů ve prospěch celé naší reprezentace. To bychom pak nestačili počítat medaile z MS a OH. Zatím jsem však nepřišel na způsob jak. Manažerská chyba, vím.

  • ME Račice

    Mizera Jiří starší Myslím, že jmenování do reprezentace nepřineslo žádné překvapení, když vynechám diskutované vyloučení některých posádek. S čím ale zásadně nesouhlasím je , že nebyla postavena osma v žádné kategorii. Je to nepřípustné především k ME v Račicích a vzhledem k nulovým nákladům s tím spojených , je to přímo povinnost. Musím přiznat, že patřím k těm, kteří na veslařských regatách pokládají závod 8+ za vrchol a proto nemohu souhlasit s tím, že není učiněn ani pokus tyto posádky postavit. Je mi jasné, že odpovědní funkcionáři ihned řeknou, že nejsou lidi a že to nemá cenu. Je to možné, ale myslím, že by se měla dát příležitost těm, kteří se na kontrolkách neumístili, těm „ potrestaným „ případně některým juniorům. Je možné nominovat i některou sveslovanou, kombinovanou klubovou posádku. Svaz by stejně na ME od 8+ nic neočekával, nic by to nestálo a obsazení této kategorie doma je povinností. Podobně bych očekával obsazení i „těžkého“ dvojskifu. Při domácím ME by mělo být samozřejmostí osazení všech disciplin ( mimo lehké 8+ ).
    Je třeba držet se hesla „ Ať jsem bit, jen když se peru „.

  • Pořád stejná kupa hnoje

    Tomas Mlcoch Vážení veslaři,
    bylo nebylo, v jednom malém státě uprostřed Evropy byl úspěšně veden veslařský svaz. Měl jasně nastavená pravidla pro výběr do juniorských i seniorských reprezentací, která byla všem předem známá, měl dlouhodobou koncepci pro práci s mládeží, aby talenti dorůstali a vše nestálo na hrstce vyvolených, kteří když se zraní, tak je po všem. Bohužel nejsme v pohádce, ale v ČR a situace je odlišná.
    Začnu historickým exkursem, který ukáže, že je vše pořád stejné. V roce 2005 jsem se jako dorostenec účastnil MSJ, ne příliš úspěšně, pravda. V roce 2006 jsem byl za nejasných důvodů vyhozen z párové čtyřky juniorů (přestože jsem byl 4. na 1x na kontrolkách a technicky minimálně stejně zdatný jako ostatní). Tehdejší trenér Olda Hejdušek (Oldo nic proti) si tam dosadil svého brněnského koně, se kterým si náramně rozuměl při debatách o tom, jak zrovna a nejčastěji fouká na priglu. Přešel jsem to. Historická křivda řekl jsem si a začal jsem makat ještě více, abych byl nejlepší.
    Na podzim 2006 byl jmenován nový pseudoheadcoach pan Karel Neffe starší. Bylo mnoho srazů, soustředění, na všech jsme byli s parťákem Petrem Melicharem v top 3. Distančák v Hoříně jsem vyhrál. Osudovým se mi stalo semifinále A/B/C na kontrolkách, které jsem nezvládl. Poté nastal výběr do reprezentace, kde jsem byl bohužel v politické menšině. L. Kubrycht jako trenér tam měl svého koně a J.Johánek tam měl svého též. S teflonovým vysvětlením mi řekli, že kluci tam zapadají lépe. Vyblil jsem se u nejbližšího pangejtu, nastoupil na vlak směr Praha a skončil s veslováním na dobro. Odteď už jen pro radost, tento sport přeci miluji.
    Po letech jsem občas litoval, když jsem viděl kluky, kteří mi nesahali ani po paty, jak vyhrávají závody, ale vnitřně jsem byl přesvědčen o správnosti svého rozhodnutí. Investice do vzdělání se mi vyplatila. Čas ukázal, že se stále nic nezměnilo. Jednotlivých kauz bylo hodně, každý zná. Jednou z mnoha byl pofiderní výběr OH 4-, která jela do Londýna. Nebo okolnosti ukončení kariéry Jitky Antošové při nemožnosti reprezentovat na skifu. Diskrece trenéra, pravidla žádná. Stále jako tehdy.
    V současnosti probíhá další zajímavá kauza, která souvisí s (ne)výběrem jistých lidí do reprezentace. Jelikož je v ČR jen několik schopných veslařů závodit na mezinárodní úrovni, je pro mě nevýběr P. Melichara a J. Pilce s podivem, i když rozumím pojmům „kolíkování území“ a když se zákopy nevykopou teď, tak se nevykopou nikdy. Osobně nového hlavního trenéra neznám a nemám právo se k jeho práci vyjadřovat, ale mám pouze pár připomínek, které mohou nabýt významu do nejen dnes, ale především směrem k budoucnosti.
    Podobně jako za dob K. Neffe i letos bylo mnoho zimních/jarních setkání a soustředění, ke kterým nebylo přihlédnuto. Vyvstává otázka, jaký je jejich smysl. Přihlíží k nim někdo? Nebo se rozhoduje opět teď a tady?
    Druhou věcí, která se hojně skloňuje je slovo „klubismus“. Klubismus má negativní konotaci v současném kontextu. Ale pojďme se na klubismus podívat z širší perspektivy. Klub je základní stavební jednotkou každého veslařského svazu, bez klubů by žádný Synek, Hanák, Chalupa nebo Knapková nebyli. Kluboví lidé, trenéři, lidé, kteří svou práci dělají ve volném čase jsou ti, kterým by svaz měl líbat ruce, nikoliv naopak. Toto je ne úplně pochopeno ze strany svazu, který si často myslí opak. To je i důvodem, že v ČR dlouhodobě chybí koncepce práce s mládeží, svaz vše řeší silově, což vede často ještě k většímu klubismu a neochotě dát všanc své svěřence, které může čekat neodůvodněný kopanec do zadnice.
    Druhým problémem je z mého pohledu profesionalita. České veslování si hraje na vysoce profesionální sport, ale tak tomu není. Neodpovídá tomu zázemí, platy veslařů, trenérů a celá řada dalších faktorů. Neříkám, že to je špatně, ale za této konstelace je přirozené, že většina lidí se orientuje i směrem k budoucnosti, a to buď studiem, nebo prací, díky níž úplně neztratí kvalifikaci a nestanou se po své kariéře neúspěšnými žadateli o práci s trvalým pobytem na městském úřadě. To s sebou nese omezení určité flexibility nebo toho, že člověk prostě nemůže dát 100% svého času veslování. Jsou lidé, kteří toto zvládají a já jim skládám veřejnou poklonu, ale takových je jen velmi málo.
    Mladí veslaři se tak často ocitají na scestí, zda jít do Dukly, vsadit vše na jednu kartu a nebo si ponechat větší volnost ve svém klubu. PM a JP udělali právě tuto „osudovou chybu“. Nemyslí jen na veslařské tady a teď, ale taky na svou budoucnost. Rozumím postoji svazu, že chce omezit klubismus a nechce, aby vrchní trenér byl pouze loutka, která dělá jejich příkazy a rychle reaguje na klubové rozmary, jako to bylo často v minulých letech. Druhou věcí je však to, že PM a JP nestojí novému vedení svazu ani za slušnou oficiální odpověď, aby si strčili svůj klub za klobouk. Slovy I. Blitzera ze známého filmu Kokosy na sněhu: „Nevěděl jsem, že Vám budou tolik vadit 4 černí kluci v bobu. Ti kluci splnili všechna kritéria a vy jste se jim mezitím smáli do ksichtu.“
    Ať už tato kauza dopadne jakkoliv, jedno je jasné. Tato sezona vypadá pro mužské veslování špatně. Silová politika povede dle mého k ještě vyšší roli klubismu, a to na základě výše uvedených důvodů. Měl jsem za to, že veslování je sport akademiků, kteří jsou schopni se dohodnout. Tak to chodí u nás na Slavii. Nicméně netransparentní komunikace, absolutně chabé a zoufalé PR českého svazu tuto situaci nezachrání. Ba naopak. A to zejména před nadcházejícím Mistrovství Evropy.
    Bravo.
    Je cosi shnilého ve veslování českém.

    • hanz pilc Fakt to nedělám rád, ale po přečtení:
      Pět posádek splnilo výkonnostní kritéria, přesto nedostaly pozvání, protože nedodržely stanovená pravidla testování.
      Jestliže se upřímně podíváš na své výsledky na ergometru a na vodě a věříš, že jsou dostatečně kvalitní pro reprezentační úroveň a stále potřebuješ vysvětlit, proč nejsi mezi pozvanými, potom jsem připraven vysvětlit tvému trenérovi vše potřebné....... mě opravdu jde hlava kolem. Mě by třeba také zajímaly důvody "nepozvání" na KZ pro JP a PM. Ale asi je lepší, že mi to ten spasitel českého veslování neřekne - stejně bych mu nerozumněl, protože angličtinu neovládám. Na rozdíl od ostatních trenérů všech skupin reprezentačního družstva. Dovolil bych se označit slovy Matese za širší veřejnost a dokonce si neskromně myslím, že jsem poměrně dost dobře informovaný. Tak se budu ptát tady:
      1) Co ti kluci nesplnili?
      2) Není pravda, že byli na osobním pohovoru s Performance Director ČVS, kde mu vysvětlili svou neúčast na soustředění?
      3) Není pravdou, že zaměstnavatel Hanyse se písemně obrátil na p. Macháčka, kde mu vysvětlil, proč nemůže Hanys odjet za "teplem"? Dokonce uvedl možnost, kdy by účast byla ze strany zaměstnavatele umožněna - dle mých informací bylo toto bez odpovědi
      4) Je tak neskutečně důležité poměřit se na jaře v Itálii s klubovými osádkami? Bylo zvykem jezdit např. na kontrolky do NDR a to byl opravdu mazec, který veslařům něco dal, ale toto?
      5) A Performance Director ČVS je připraven vysvětlovat něco trenérům? Proč né dotyčným závodníkům? Necítil by se u toho dobře nebo na to nemá....koule? (snad se nikdo neurazí)
      6) Dokonce jsem slyšel názor, že by se kluci měli omluvit... Proboha komu a proboha za co?????
      Tfuj, to to ze mě vylítlo, všechno. Asi nejsem úplně nestranný a nemám detailní informace, ale z chování vrchnosti je mi fakt zle. Mates Klang tu mluvil o kálení na hlavu bývalým ÚT, teď to vypadá, že se tok exkrementů obrátil..... hnus.
      Omlouvám se čtenářům za své výlevy a sportovcům přeji hodně zdaru v sezoně.
      Hanz Pilc st.

    • Matyáš Klang Krásný večer všem,
      Rád s Vámi tentokrát pane Mizero souhlasím. Byť zdaleka ne ve všech bodech, ale přesto. Všem nám na veslování tak či onak záleží, je třeba alespoň hledat vztyčné body. Když se při diskuzi nějaké najdou, úspěch.
      Umím si představit, že širší veřejnost nemá přístup k informacím tak široký jako já. Máte pravdu v tom, že informace od svazu a vedení by se měly šířit nějakou veřejně dostupnou cestou a to vždy co nejdříve. Ať už se jedná o pravidla nebo o vysvětlení konkrétních situací, jako je například ta současná. Ačkoliv chápu proč se tak v tomto případě nečiní, cítím se tu poněkud osamocen.
      Určení kritérií a podobně? Souhlasím. S váhou jednotlivých věcí si nejsem jist, přijde mi, že podobné věci vedou často k zbytečným kalkulům a švejkování. Každý test, stejně jako každý závod se má jet naplno.
      Co se týče vítězů M2-, měl jsem za to, že skupina pana Dolečka má speciální režim, jestli to tak má být nebo ne, kdo ví, ale je tomu tak už od začátku sezóny. Přijde mi, že to je veřejně známá věc, která byla určitě projednávána na nějakém předsednictvu a tak.
      U mojí absurdní myšlenky si začínáte bohužel trochu protiřečit a míchat jablka s nějakým jiným ovocem (dle chuti). Sám říkáte, že by měly být vypsané testy a podmínky. Testování ve Štětí byl dlouho dopředu známý test, a nebyl jen na proudící vodě. Jel se následně ještě finální test na trenažéru na 6km otevřenou frekvencí. Ten byl vyvrcholením dlouhodobého testování šestikilometrových trenažerových testů v různých nižších frekvencích. To nevím proč vynecháváte (záměr tento test bagatelizovat?). Pokud tvrdíte, že by měly tyto testy a kriteria existovat a zároveň tvrdíte, že by mohl stačit jen Hořín, používáte informací jak se Vám hodí a naprosto neomaleně manipulujete s lidmi co zde příspěvky čtou, třeba né uplně pečlivě.
      S posunutím termínu MČR v Hoříně zase souhlasím, proč ne. Jsem pro každou bitvu a šanci co nejvíc lidem napráskat.
      K poslednímu odstavci snad jen, že trochu odbíhá od tématu. Tabulky, odstupy, procenta, klidně umocnit, jsem pro každou transparentnost. Jádrem tohoto problému ale není pozice v tabulkách hodnocení všech možných testů a výsledkových listin různých závodů. Jádrem tohoto problému je vždy různým, třeba i jinak závažným způsobem, neetické chování.
      A vrátím se tim na začátek Vašeho textu. Stejně jako je pro podnik a instituci důležitá průhlednost, je pro ně důležité i chování. Proto se píší etické kodexy a podobně. Můžete být v podniku nejvýkonější pracovník, ale když je budete porušovat, nebude Vám to nic platné. Pojďme se bavit o tom, jaké by měly být tresty a jestli, přestaňme se ale ohánět grafy, tabulkami a podobně. Tématu se to (ať už je to jakkoliv lákavá munice do diskuse) prostě netýká.

    • Mizera Jiří starší Jiří Mizera starší
      Pravděpodobně je něco dlouhodobě špatně. Hlavní zásadou řízení jakéhokoli podniku nebo instituce je průhlednost. Rozhodnutí jsou až dalším stupněm a ta již mohou být dobrá nebo špatná. V případě veslařského svazu nelze o průhlednosti vůbec hovořit. Svaz vypsal řadu akcí, které musí absolvovat adepti na representaci. To je jistě správné. Správné, ale není,že zároveň nebyla určena kritéria, která diferencují jednotlivé akce a přiřazují jim určitou váhu. Pak nastane situace, jako v tomto případě, že neúčast na soustředění převáží nad výkoností. Není také jasné, proč nebyli vyloučeni i vítězové kategorie M2- v Hoříně. Ti přece také na soustředění nejeli. Pan Klang uvádí jako absurdní myšlenku, že by pak mohlo stačit odjet dobře MR v Hoříně a to by mělo stačit na účast při kontrolkách. Já si myslím také že by to mělo stačit, protože rozhodující je přece výkonost a ne zda jeli 6x ( nebo kolikrát) 6 km na trenažerech, kdy vlastně závodníci nevědí, který závod má tu největší váhu. Z jeho rozhořčení plyne, že ti „ hodní a poctiví „ co vše absolvovali by pak byli posuzováni stejně s těmi „ lajdáky „ kteří se připravovali tak trochu jinak a nepotřebovali dlouhodobá a nákladná soustředění. Mimochodem účast na lyžařském závodě začátkem března lze pokládat za užitečnější přípravu než závod ve Štětí na proudící vodě. V zásadách zveřejněných Svazem je, že ti co nebyli „ vybráni „ se mohou kvalifikovat na MR v Hoříně. Chybí tam, ale, že bez ohledu na umístění nemusí být „ pozváni „. Jsem také přesvědčen, že termín MR Hořín, mohl být posunut, tak aby se MR mohli zúčastnit všichni a prokázat svou výkonost za stejných podmínek.. Navíc účast na MR by měla být pro všechny opravdu povinností. V jiných sportech ( sjezdové lyžování) je třeba upraven kalendář závodů světového poháru, tak aby se závodníci mohli zúčastnit národních mistrovství a obhájit svoji nominaci.
      Jednání Svazu je založeno na různých hrozbách, co se stane, když něco neabsolvuji nebo udělám jinak. Jsou neustále používány výrazy „ bude-li pozván „ nebo „ bude-li vybrán“. Myslím, že účast na kontrolních závodech nemá být na „ pozvání „, ale automatická na základě splnění výkonostních kriterií, která musí být známa předem. To se dá řešit řadou způsobu, jako je odstup v % času od vítěze, nebo nominace prvních X posádek. Pak není třeba nikoho zvát, každý to vidí sám. Jako jiný příklad mohou sloužit kvalifikace amerických atletů, kde je známo, že nominováni budou první tři atleti z národního mistrovství, bez ohledu na předchozí závody. Všichni jsme zaznamenali že vypadl i úřadující světový rekordman. Mimochodem, nikde jsem nenašel seznam „ pozvaných posádek „ na rozdíl od juniorů, kde seznam je zveřejněn a jsou pozvány opravdu všichni. V seznamu dorostenců postrádám posádku Hamru, která byla v Hoříně druhá na dvojce. Funkcionáři Svazu by mohli uvědomit, že se jedná o kontrolní závody, není to nominace na MS nebo ME. Takto to opravdu vypadá, že v kategorii M2- není zájem pustit na start úřadující mistry republiky ani druhou posádku z Hořína a další o kterých nevím.

  • Překvapení

    hanz pilc Dnes jsem se dozvěděl, že Hanys s Melíškem nejsou nominovaní na kontrolní závody v Račicích. Síla. Veslování mám rád, jen mám problémy s lidmi, co ho dělaj, či spíš, říděj. Jestli tohle je cesta, jak dosáhnout kvalitních výsledků i na mezinárodní úrovni, tak to kráčíme mílovými kroky do...... Však víte. Je to ubohý a nízký, ale co čekat od lidí, co to vedou. Důležitý je najít ospravedlnění svých rozhodnutí a je to v pohodě. Derou se mi na jazyk peprná slova ke konkrétnim jménum pánů na svazu, ale ani za to mi nestojej. Můžou se podívat směle do zrcadla a co vy, veslaři??? To vám taková sebranka opravdu nevadí??? Hodně štěstí v sezoně Hanz Pilc st.

    • Josef Novák Dobrý den pane Klangu!
      Bohužel Vás osobně neznám, ale z výsledků zde na veslo.cz jsem zjistil, že patříte ke špičce českého veslování, takže si říkám, co Vás vede k tomu, zde v diskuzi používat vulgární výrazy a shazovat či zesměšňovat neprofesionální sportovce, kteří se podle všeho snaží dostat do reprezentace a dle výsledků na to pravděpodobně i mají. Spíše byste přeci měl jít příkladem a měl byste být rád, že se sportovní řady reprezentace rozšíří o další, potenciálně silné závodníky, protože co to tak sleduji, až na pana Synka a bývalou závodnici Topinkovou, jsou výsledky tohoto sportu dosti bídné v porovnání s jinými mými oblíbenými, podobně obtížnými a malými sporty (biatlon, kanoistika).
      Co jsem zde četl, tak pokud někdo opravdu záměrně lže, je správné, že by měl být potrestán. Ovšem pokud zde již zmiňovaní p. Melichar s p. Pilcem, se osobně omluvili ústřednímu trenérovi a nemohli se účastnit pouhého soustředění, zdá se mi trest, že nebudou nominování na závody pro sestavování posádek, velmi neadekvátní. Podle výsledků zde na veslo.cz, se v různých testech a závodech umisťovali dokonce lépe i než Vy samotný! Dosti mi to připomíná situaci z mých mladých let, kdy se prosazovali jednotlivci i týmy na základě oblíbenosti a známosti, než na základě výsledků a nezlobte se na mě, tohle je hodně chabý důvod pro zamítnutí reprezentace (neúčast na soustředění). Vždyť tím ublížili spíše sobě, protože nemohli tolik trénovat. Překvapuje mě, že poměry v tomto sportu jsou horší, než jsem si myslel. Jak je vůbec možné, že jedni z nejlepších musí „chodit do práce“? Co máte za vedení, které není schopno zajistit pro nejlepší alespoň základní podmínky? A proč to těmto pánům nebylo řečeno dopředu, že pokud nepojedou, nebude s nimi dále počítáno, když se byli osobně omluvit? Celé mi to připadá dosti zvláštní.
      Po zhlédnutí výsledků jsem objevil ještě další jména na předních pozicích a též z klubu Slavia Praha. Můžete mi prosím sdělit, jestli se těchto nominačních závodů účastní p.Ouředníček a p. Hollas?

      Děkuji, přeji hezký den a doufám, že veslování brzy bude mít výsledky, na které budeme moci být jako fanoušci hrdí a tím myslím výsledky ostatních, mimo medaile a úspěchy fenomenálního Synka.

    • Matyáš Klang Jestli žádná omluvenka od doktora nebyla, tak se samozřejmě omlouvám a informátorum vynadám:)

      Nicméně!

      Účelem mého sdělení na které si reagoval bylo, že dělat z vedení blbce by se nemělo tolerovat. Tvůj text nepochybně spoustu poměrů neznalých čtenářů chytne za srdíčko, přeju ať i nějakých dívek.

      Doporučuju ale přečíst si můj text ještě jednou, protože se tam nemluvilo jen o omluvence od doktora, a nějak si to zapomněl do reakce zahrnout.

      Jak já to teď chápu, nedeláš už blbce jen z vedení, ale i z nás ostatních veslařů, kteří jsme si plnými doušky užívali štětského distančního dvojboje, zatímco jsi se promenádoval (jak jsem vyrozuměl, snad zase špatně?) po horských hřebenech. Působí to na mě dojmem, že jsi počítal s tím, ze zajedeš slušně Hořín a bude všechno v pořádku. Snad si i počítal s tím, že ti bonusové body přidá fakt, že to děláš jen tak někdy a stejně jezdíš solidní výsledky. Nemluvě o faktu, že - a teď čtenáři prosím pozor, zastavte se, snad se i posaďte - snad když Jupiter vstoupí do konjunkce se Saturnem (možná bude i potřeba Měsíc), mohl by ses veslování začít věnovat více a nepochybně raketově se zlepšit.

      No doporučím jen, že až se tak stane, tak se o reprezentaci ucházej. Do té doby z nás nedělej blbce. Přirovnání k zápočtu je moc hezké, nicméně co se dělá se studenty, kteří se k zápočtu vůbec nedostaví?

    • Jaroslav Hellebrand jun. Né, že bych byl fanda internetovejch diskuzí, ale tohle je fakt zcestný.

      1) Nikdy jsem nikde netvrdil že jsem byl na Štětí nemocnej. Ani Petr, pokud já vim. Pozor na tohle prvoplánový přejímání nepravdivejch informací.

      2)Nerozumim uplně jak tohle můžeš chápat jako změnu poměrů k lepšímu. Pokud je někdo schopnej nevěnovat se veslování full-time a stále zajíždět solidní výsledky, nepřijde mi zrovna dvakrát správný ho vyřadit z výběru. O to víc, když je tu ta možnost, že by tomu mohl začít věnovat více času, a tím pádem se vůči ostatním, o to víc zlepšit, pokud by byl ovšem vybrán.

      To je stejný jako by zápočet ve škole dostali jenom ti kteří se hodně učí, a ti co se neučí ale umí totéž by byli vyhozeni jen proto, že studiu tolik nevěnují.

    • Pertti Pilcová Mates a chování Hanyse s Melíškem? Byli v Krkonoších, měli neschopenku nebo byli v práci a ve škole a omluvili se osobně ústřednímu....

    • Matyáš Klang Rozhodnutí závodníků, které má vždy racionální důvod (škola, práce) by mělo být vždy respektováno. S tím pane Mizero naprosto souhlasim. Nicméně se musím u mě vcelku paradoxně postavit za vedení, a proti klukům, přestože se jedná o moje kamarády. Poměry se ve veslování snad mění, a to konečně k lepšímu. To že doteď nebyl na konci sezony šeftrenér přes hovna ani vidět, jak mu všichni srali na hlavu, určitě nebylo dobře. Bohužel si na to někteří zvykli a považují to za normu. Pokud šeftrenér dělá konečně to co má (šéfuje trénování), měl by mít právo vybrat si s kým to bude dělat. Co já sleduji situaci, nikdo kdo nebyl pozván, nebyl pozván kvůli výsledkům, ale kvůli chování. Pokud Hamr nejede do Štětí vylže si omluvenky od doktora, KTERÉ SE JEŠTĚ NAVÍC POTVRDÍ DOKTOREM JAKO LŽIVÉ (chlapi kurva když už lžu, tak si to posichruju), může se někdo divit, že trenér řekne, že máte stop? Taky nemám rád když ze mě někdo dělá blbce. To samý Bohemka - potvrzení od doktora a zároveň výsledková listina Krkonošské 70? To jako fakt ze sebe budeme dělat kretény? To jen tak rychlá reakce, když se mi bude chtít, ještě to rozvedu.

    • Mizera Jiří starší Jiří Mizera starší.

      Fotografie medailistů M2- z Hořína uvedená jako "příjemné překvapení" již asi není pravda. Pravděpodobně upadl do klatby Svazu další trenér ( Sergej ) a podle zavedeného schematu bude potrestána jím trénovaná posádka bez ohledu na její výkonnost. Vůbec nechápu pozvání na kontrolky pouze vítězné posádky, kdy dva další medailisté jsou v odstupu 15 resp. 30 sec. Je to překvapivé i vzhledem k tomu, že čtyři nepároví veslaři, kteří závodili v Itálii skončili na avizovaných závodech v Italii ve svých rozjížďkách poslední a nepostoupili tedy do finále.( pouze dvě rozjížďky s celkem 7mi závodníky) V M4- skončili třetí ze šesti,takže celé závodění nevypovídá o ničem, i když na těchto stránkách je to považováno za úspěch. Více posádek nebylo. Samozřejmě jsme se všichni těšili na kontrolky, kde by se utkali ti co trénovali doma s italským výběrem. Takto si mohu myslet, že ti co provádějí nominaci na kontrolky nemají zájem, aby došlo k objektivnímu změření sil. Na těchto stránkách jsem se dozvěděl, že existuje trenérská rada, to ona rozhodla? Nebo kdo. Myslím, že rozhodnutí závodníků, která má vždy racionální důvod ( škola, práce ) by mělo být vždy respektováno.

      Jiří Mizera starší

    • Jiří Slavík Pokud je to pravda, pak už nic nechápu. Je to snad pro tuto posádku nějaký trest? Kluci jsou patrně amatéři, buď studují nebo již pracují, přesto mají skvělé časy na trenažeru, minimální odstup od vítěze v Hoříně, co víc ještě mají dokázat pro účast na kontrolkách? Napadá mě snad jen ,že nemají tu správnou oddílovou příslušnost a že nepatří do klubu těch, co spolu "kamarádí". Bojí se snad někdo event. úspěchu této dvojice? A proč? Důvody mě napadají, ale bylo by to asi na pomluvu.
      Sleduji dění v našem sportu leta, ale s takovouto absurditou jsem se snad ještě nesetkal! Je to další z řady nepochopitelných kroků v rámci tzv."fotbalizace" našeho původně gentlemanského sportu.
      Ten kdo takto rozhodl, by se měl stydět!
      Klukům přeju, aby se nenechali odradit, snad se nás najde dost, abychom se vzepřeli a vrátil se zdravý rozum.

      Jiří Slavík

  • Kde je cíl, tam je cesta

    Matěj Tikal Přátelé veslování, letci, veslaři, trenéři a bouráci!
    Následující text obsahuje mé osobní myšlenkové pochody, které se mohou, avšak nutně nemusí ztotožňovat s realitou. Zároveň, nechť si čtenář uvědomí, že tento text není určen tomu, aby zaujatě ukazoval jednu, nebo druhou stranu v lepším, či horším světle. Je to subjektivní výplod mé hlavy a já, jakožto jeho autor, prohlašuji, že na věci v něm obsažené se v žádném případě nedá nahlížet, jako na fakta. Obsahuje také mnoho otázek, na které jsem se snažil najít co nejuspokojivější odpověď. Jestli jsem to trefil, nevím. Text je určen spíše jako inspirace, pro uvážení nového pohledu na věc a hlavně uvolnění napětí, které, opět subjektivně, v poslední době u vody cítím.
    Rád bych ještě na začátek řekl, že je pouze na každém z vás, jak moc osobně si to bude brát, jestli se urazíte a nebo si o mě prostě pomyslíte, že jsem „pouhopouhej mladej, kterej neví, jak to v tom dospělym životě funguje.“ Zastávám názor, že věci fungují tak, jak to chtějí jejich autoři.
    Při jedné z mých cest jsem natrefil na veslařský ostrov a spatřil jsem na vodě onoho, v poslední době tak často probíraného trenéra. Jedná se o Lubise. Jak jsme nejspíš všichni Pražáci stihli poznat, jeho plavidlo není zrovna dvakrát vhodné pro jízdu za závodníky. A tak mě napadla otázka: „Proč si tenhle člověk koupil tenhle člun, který dělá tak obrovské vlny?“
    Prakticky okamžitě jsem vyloučil náhodu, případ, že by o velikosti vln, které dělá, snad předem nevěděl. Nezdálo se mi to pravděpodobné, vzhledem k tomu, že Lubis je člověk, který veslováním a trenérstvím žije. Pak mě tedy napadlo, jestli to náhodou nedělá schválně.
    A tak jsem pokračoval v monologu: „Proč by něco takového dělal?“ Proč by schválně kazil ostatním, mnohdy klidnou vodu, co nejvíc?
    Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
    Forma protestu a naschvál, kterým dává Lubis jasně najevo jeho stanovisko vůči ostatním. Ale kde vzal tohle stanovisko a proč ho zastává? Proč chce dál přilévat olej do ohně? Proč dál vede tuhle „válku“ – Hamr proti všem? Proč už se zase celé jeho mužstvo nezúčastnilo testování, které, jak mě osobně bylo řečeno, mělo sloužit, jako výběr do širšího výběru reprezentace? Nemohli přijet? Nešlo to? Už od mala mě říkali (a sám jsem si častokrát ověřil, že to funguje), že
    kde je cíl, tam je cesta.
    Abych se dostal k jádru toho, co chci říct.
    Nedávno jsem měl menší neshodu s jistou osobou, kterou zde nehodlám jmenovat. Reakce této osoby mě něčím neuvěřitelně inspirovala. Uvědomil jsem si, jak různě všichni řešíme ty stejné situace. Uvědomil jsem si, že zatímco například já, bych se v tu samou chvíli na jeho místě usmál a řešil věc s úsměvem na rtech, v případě této osoby tomu tak nebylo.
    Co víc: když se to vezme kolem a kolem, kdyby tehdy daná osoba reagovala jakkoli jinak, na přítomnosti by to vůbec nic nezměnilo. Předtím se řvalo, div ušní bubínky nepraskaly. Nyní se tomu prostě zasmějeme a jdeme dál.
    Co z toho plyne? S nadsázkou řečeno to, že na tom, co je teď zas tolik nezáleží, protože je to nekonečně malý střípek života, který okamžitě mizí pod hladinou řeky času, která ten moment odnese tak daleko, až se ztratí v nedohlednu a člověk vlastně ani neví o co pořádně šlo.
    Abych přiblížil, co jsem tím chtěl říct, uvádím příklad z života, troufám si říct, kohokoliv z vás, kdo tohle čte: když se s někým o něco pohádáte až říkáte věci typu: „s tebou už nikdy nepromluvím aj.“ a o týden později si opět visíte kolem krku, jako přátelé.
    Takže moje otázka zní: „Proč se NAVZÁJEM poškozujeme?“
    Je totiž velmi jednoduché na někoho ukázat, v tomto případě na Lubise a říct: „To je jeho vina, koukni na něj, co dělá, ten [zvolte expresivum, dle vašeho uvážení]!“ Ale z čeho pramení jeho protest? Dělal by to i ve chvíli, kdyby k tomu neměl důvod? Ať už je důvodem vnitřní pocit křivdy, nebo cokoliv jiného? Opravdu se všechny ostatní strany zachovali přesně správně, a dostatečně trpělivě? Je na tom něco tak hrozně divného a nepochopitelného, když člověk nerespektuje pravidla, s kterými nesouhlasí? Kolik z vás dodržuje rychlost při jízdě automobilem? Kolik z vás nikdy nešlo za školu? Nikdo jste nikdy nejeli v MHD na černo? Co přecházení na červenou, nebo mimo přechod? Rušení nočního klidu? Kokain?
    Upřímně, když se všechny strany pokouší dohodnout na nějakém společném cíli, existuje cíl. A
    kde je cíl, tam je cesta.
    Samozřejmě, když je někdo demagog, stihl ho kretenismus, nebo je imbecil, trpí častou afázií, je komunista, nebo je psychopat, je těžké se s ním domluvit. Avšak nezdá se mi, že by Lubis na tento seznam patřil.
    Ale místo toho, aby se hledala vzájemná shoda, jedna strana se teď snaží co nejvíc uškodit té druhé. Což funguje i obráceně, (viz. Přiznání veslařů, upřímně, je tam tolik nenávistných zpráv, že by se z toho dal napsat román tlustší, než je průměrný obyvatel Spojených států Amerických).
    Proč, alespoň na chvíli, nezmizí ze hry ego? Jakou část historie jsme se naučili, když se neustále opakuje? Dva znepřátelené póly, oba se snaží o to, aby ten druhý ustoupil. Přitom stačí tak málo. Stačí, aby se, byť jenom náznakem objevila snaha o nalezení nějakého řešení. Ať už bude jakékoliv. Z kterékoliv strany. Tyhle dětské naschvály už prostě nejsou „in“. Vždyť přece to nemusí být vždycky boj, co vede k vítězství.
    Bohužel mi přijde, že se v tomto chování odráží ta naše malá česká státní identita. „On mi uškodil, já uškodím jemu.“ Tak tak, soudruzi, jen hrdě do zbraně a hrr! Hrrr na ně! Hlavně u toho moc nepřemýšlet a co nejvíc se v tom utopit. A rychle střílet! Jedině to je cesta! A protože kde je cíl, tam je cesta, tak kde je cesta, tam je cíl!
    … jenom v tomto opačném případě není jisté kde.

    S přáním všeho nejlepšího
    Kuře.

  • Poděkování

    Otakar Plocek Chtěl bych poděkovat všem veslařům, kamarádkám, kamarádům Michala za projevenou soustrast. Současně bych chtěl aspoň trošku z těch pár vět, které mě zanechal objasnit proč se tak rozhodl. Není pravda co psali špíny z novin, že neměl kamarády, že byl sám, že to špatně snášel atd. Vždy jsem od něj slyšel, že jsou na Dukle výborná parta, Měl moc kamarádů a kamarádek, což nakonec dosvědčoval i jeho počítač a mobil. Michal miloval veslování a byl pro něj ochoten udělat úplně vše. Nakonec udělal velice špatné rozhodnutí při kterém musel být hrozně sám. Pro mě už je pozdě, ale chtěl bych poprosit všechny rodiče, aby se svými dětmi mluvili, mluvili, mluvili. Snažte se vědět o nich úplně všechno, získat si takovou důvěru aby se vám svěřovali, pokud možno se vším. To jsem já nedokázal. A všem mladým bych chtěl říct, že smrt pro neexistující lásku je snad ta největší hloupost co může někdo udělat. Nezlobte se, že jsem to sem napsal, snad to na tyto stránky ani nepatří ale já jsem musel. Ještě jednou všem velké poděkování za Michala.

  • Basel Head

    Mizera Jiří starší Basel Head

    Musím se připojit ke gratulaci Svazu za příkladnou reprezentaci všech posádek, které se zúčastnily prestižního závodu Basel Head ve Švýcarsku.
    Myslím, že za povšimnutí stojí výkony dvou ženských posádek Bohemians Praha, které startovaly v kategoriích W – Elite a W – U19. Obě se umístily na třetích místech a tím vyhrály soutěž o nejlepší čisté klubové posádky v kategorii Basel Head Trophy Club.Tím se jim podařilo získat dvojku Filippi, která byla cenou pro vítězný klub. V této kategorii soutěžilo pouze 29 posádek W +M z celkových 80. Pouze těchto 29 posádek splnilo kritéria uvedená v propozicích. Pro laika, který sleduje veslování pouze okrajově, jako já, je to trochu překvapující, protože ve finále letošních Primátorek startovaly pouze tři veslařky Bohemians a to v kombinované posádce, která skončila pátá. Kategorie W8+ Juniorky se na Primátorkách nejela vůbec, takže ve Švýcarsku startovala zřejmě posádka dorostenek. Podle mého názoru by bylo vhodné, aby zástupci Bohemians seznámili veslařskou veřejnost, se způsobem, jak se jim podařilo v tak krátké době zvednout výkonnostní úroveň v kategorii žen.

    • Jiří Olivík zřejmě slušnej oddíl

  • Politika nulové tolerance

    Klang Tímto bych v rámci předsedou ČVS Dušanem Macháčkem vyhlášené "nulové tolerance k jakýmkoliv projevům neetického chování" rád vyzval předsedu ČVS Dušana Macháčka k rezignaci.
    Reaguji tak na článek z www.veslo.cz a citaci v něm uvedenou
    http://www.veslo.cz/valna-hromada-zvolila-nove-predsednictvo-cvs
    Nebudu čtenáře zatěžovat dlouhým textem, proto jako odůvodnění nabídnu pouze moje dva poslední zážitky z MS v Monaku a MS V Rotterdamu. V Monaku nám byla po výrazném vítězství v rozjíždce udělena 2 minutová penalizace, která nás odsoudila k účasti ve finále B a sebrala nám možnost medailově obhájit pozici favoritů z rozjížďky. Díky neúnávné a několikahodinové snaze Michala Vabrouška a jeho manželky nám jury účast v FA přiznala a my mohli získat titul mistrů světa. Smutným hrdinou je v tomto příběhu právě náš předseda, který jako hlava všech českých veslařů neudělal naprosto nic, dokonce se lidé shodují, že měl radost z našeho nepostupu, což z jeho lodi udělalo jedinou posádku postupivší do FA. To se vcelku potvrdilo ve finálový den, kdy se ráno nepříjemně překvapen podivoval nad tím, že nakonec v FA startujeme a po zisku zlatých medailí se nám dostalo otráveného "tak vám teda gratuluju soupeři". (To, že mezi prvními, ani druhými, ba ani třetími gratulanty, jak se píše v článku na veslo.cz nebyl, nebudu ani rozvádět. Řízená snaha o vlastní propagaci na těchto stránkách je téma na jiný text.)
    Nejde mi ani tak o projev, naprosto chápu mentalitu závodníka který v nás viděl soupeře, sám jsem takový. Nicméně, že se za nás předseda svazu nemůže postavit, to pochopit odmítám. Dokonce i konkurenční německá posádka se nám snažila pomoci, když podepsali prohlášení, že jsme start určitě neulili, že jsou si jistí, že oni odstartovali první. Na tom je taky vidět co je sportovní chování.
    K MS v Rotterdamu už jen uvedu, že veřejně prohlásit, že se půjdu podívat jen na posádky s šancí na medailové umístění, to je podle mého názoru s touto funkcí naprosto neslučitelné.
    Díky
    Matyáš Klang

    • Václav Chalupa V Monaku jsem seděl s Dušanem Macháčkem v jedné lodi, bydlel v jednom pokoji a prožíval nejenom naše jízdy, ale i jízdy dalších českých posádek.
      Rád bych vás všechny ubezpečil, že nikdo z nás neměl radost z toho, že naše reprezentační posádka Dukly nepostoupila díky penalizaci do finále a že nám, ale hlavně Dušanovi to nebylo jedno.
      Václav Chalupa

    • Klang Dušane, díky za reakci,
      domnívám se, že zvolená forma je správná a dostatečně dospělá. Výzva k rezignaci je možná krajní forma kritiky, nicméně z mého pohledu a v tomto případě adekvátní. Funkci předsedy vnímám jako funkci veřejnou, a kohokoliv v té funkci jako zástupce nás všech a pořád, ne jen při oblečení saka. A především to je meritum této kritiky. Taková osoba, ať už je volena jakkoliv, by měla neustále dbát na to, jestli je skutečně stále reprezentantem i toho nejspodnějšího patra pyramidy, na jejímž vrcholu stojí. To, že nemusí, je jedna věc, domnívám se ale, že by to bylo správné. Moje zážitky a odůvodnění jsou moje, nicméně z reakcí na mou výzvu usuzuji, že jsi právě toto ztratil ze zřetele. Rozhovor se mnou mezi čtyřma očima by v tomto směru asi příliš nepomohl. Veřejná, slušně a věcně vedená diskuse by ale mohla. Nehledě na to, že to je věc obecně prospěšná, sloužící ke kultivaci našeho "navýsost gentlemanského sportu", a všichni víme, že to je velmi potřeba. A kdo jiný by měl jít příkladem, než Ty. Pokud ne, je to jen další důvod proč bych měl na rezignaci trvat.
      Události v Monaku si oba zcela evidentně pamatujeme jinak, nebudu však tady Tvou verzi rozporovat, chci se zde skutečně držet tématu a toto je téma na jiný rozhovor.
      Matyáš

    • Dušan Macháček Matyáši, spíše bych čekal osobní setkání dvou dospělých lidí. Nicméně, téma je na světě zde na fóru a jelikož je tvůj příspěvek adresovaný přímo mně, považuji za slušnost na něj reagovat. K tomu, co od tebe zaznělo jsem vyrozuměl, že máš pocit, že nedostatečně doceňuji vaše výkony z MS, ba dokonce, že naše posádka „starců na moři“ mohla být pro vás jakoukoliv konkurencí. Osobně spolu s ostatními jsem to vnímal zcela jinak a mrzí mě, že to takto na Tebe a možná i na tvé kolegy v lodi působilo.
      Nyní, v rámci objektivity, můj pohled na věc, koneckonců i ostatních účastníku monacké ragaty.
      Vaše loď v rozjížďce zřejmě protínala v momentu startovního výstřelu pomyslnou startovní čáru a bez ohledu na to, jestli jste v tom byli sami či nikoliv, to automaticky znamená dvouminutovou penalizaci. Padni komu padni. Vás takto zaznamenali a připočetli vám v cíli ony dvě minuty, což v praxi znamenalo, že jste spadli do finále B. Jako přes kopírák se stal stejný případ i děvčatům na párovce, pouze s tím rozdílem, že jejich loď byla větrem natlačena na startovní bóji, nemohli v momentu startu už manévrovat a dostali stejně jako vy dvouminutovou penalizaci, což je o pouhé 3 sekundy připravilo o postup do A finále.
      Po dojetí do cíle jsme spolu s děvčaty, držíce v rukou 100 Euro, šli podat protest. Šel jsem za hlavním rozhodčím závodu a tem mi sdělil, že na protest máme samozřejmě právo, ale že situaci vidí jasně. Po poradě s děvčaty jsme protest nakonec nepodali.
      V případě posádky Dukly se iniciativy aktivně chopila Bára a spolu s Michalem Vabrouškem protest podali. Na rozdíl od děvčat jim rozhodčí na člunu dvouminutovou penalizaci v průběhu závodu neoznámili a to byla ona „díra v pravidlech“, díky níž byl nakonec váš protest uznán. V tomto případě Báře všechna čest, že na ten fígl přišla a vy jste vyvázli bez penále.
      Každopádně, i kdybych byl v Monacu jako team manager výpravy, jako že jsem pochopitelně nebyl, bych stejně požádal Báru o asistenci, neb tamní rozhodčí komunikovali vesměs jen francouzsky.
      V každém případě poté, co jsme se o tomto verdiktu dozvěděli, jsme měli naopak všichni radost, že budete bojovat o pódium. Rádi potvrdí i ostatní účastníci regaty.
      K MS v Rotterdamu jen to, že jsem sledoval všechny závody s naší účastí a kromě neděle oděn do saka většinu z nich i na kole podél závodu. Zajímaly mě i finále C v U23, kde jsem měl radost, že i tam naši závodníci bojovali o co nejlepší výsledek. Sledoval jsem velmi pečlivě i vaše vystoupení na dvojce s kormidelníkem.
      S pozdravem, Dušan

    • Adam Za všech okolností žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka. Děkuji. Adam Štěrbák

    • Kornel Altman Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Miloslav Šagr Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Miloš Láznička Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Michal Zajíček Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Matěj Tikal Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádám vyjádření předsedy ČVS, Dušana Macháčka.

    • Jan Vetešník Zdali jsou tyto informace pravdivé, žádáme vyjadřenį předsedy ČVS, Dušana Macháčka.Jan a Ondřej Vetešníkovi.

    • Jiří Slavík Děkuji Matyáši,že jsi potvrdil to, co se již nějakou dobu mezi veslaři povídá.Doufám jen,že vše nedopadne tak, že budeš někde v ústraní přesvědčen, že je pro dobro věci, aby se vše odehrálo jinak.
      J.Slavík,Děčín

Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód